6 C 79/2023-33 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 055,15 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 27 636 Kč od 5.4.2023 do zaplacení ve výši 15 %. Žaloba byla podána z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené účastníky dne 9.6.2022 (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (dále jen„ podmínky“). Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný tuto zápůjčku čerpal dne 9.6.2022, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně úroků a administrativního poplatku vrátit, a to v celkové výši 49 542 Kč. Žalovaný se zavázal hradit tuto částku v šedesáti pravidelných měsíčních splátkách po 1 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 1 162 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto dne 4.4.2023 zápůjčku zesplatnila. Žalovaný ani po zesplatnění zápůjčky svůj dluh řádně a včas nehradil a žalobkyni neuhradil žádnou částku 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k jednání nařízenému na den 14.7.2023 se bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokazoval svá skutková tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud přihlédl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaný tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnil. Výše označenou smlouvou žalobkyně prokázala její uzavření a její obsah. Ten odpovídal tvrzením žalobkyně v žalobě, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč ve formě spotřebitelského úvěru. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit žalobkyni celkové náklady spotřebitelského úvěru a administrativního poplatku ve výši 29 542 Kč, a to v 42 měsíčních splátkách po 1 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 1 162 Kč Celkem měl žalovaný uhradit žalobkyni částku 49 542 Kč Součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl občanského zákoníku (dále je obč. zák.) a zákona o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o zápůjčce zjistil soud výši roční procentní sazby nákladů zápůjčky (tzv. RPSN) 83,7%. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Na základě provedených listinných důkazů soud uzavřenou smlouvu hodnotí jako smlouvu o úvěru, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel profesionál (a nikoli tedy jako smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 o. z.). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 7. Soud se proto přednostně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21Cdo 1484/2004) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (červen 2022) činily v průměru 11,85 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 83,68 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než sedminásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se celkových nákladů a poplatku ve výši 49 542 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 8. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 9. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o zápůjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiném finančním protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti tak, jak navrhla žalobkyně, k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným by zřejmě vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z.. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 9.6.2022 [číslo] nazvaná jako smlouva o zápůjčce, je neplatná jako celek. 10. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 20 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. V tomto rozsahu soud shledal žalobu jako důvodnou a proto ji výrokem I. vyhověl. Soud žalobkyni rovněž přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě byl ve věci úspěšnější žalobce, a to v části, jestliže žaloba byla zamítnuta v rozsahu částky 13 055,15 Kč a úroků z prodlení z částky 7 636 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od 5.4.2023. Žalobkyně požadovala náhradu nákladů návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 11 341,80 Kč, náhradu za úkon účasti na jednání soudu ve výši 2 460 a za režijní paušál 300 Kč, na náhradu za promeškaný čas advokáta v trvání deseti půlhodin po 100 Kč, náhradu cestovních výdajů ve výši 1 532 Kč podle vyhl. č. 177/11996 Sb. a na náhradu DPH ve výši 3 493 Kč. Dále má právo na náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 653 Kč Celkem by náhrada nákladu měla činit částku 21 779,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla úspěšná pouze v rozsahu 65,2 % a neúspěšná v rozsahu 34,8 %, soud po odečtení jejího neúspěchu od úspěchu proto vyslovil, že má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30,4 %. Z uvedené částky, tedy na 6 621 Kč.