8 C 99/2024-14 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], [IČO], na základě které pohledávku za žalovaným na tuto společnost postoupila. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba] Předmětem žalobního návrhu je částka ve výši , částka, , která představuje jistinu ve výši , částka, a úrok ve výši , částka, . Úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil a po zohlednění případných dílčích plateb tak dluží žalobkyni částku , částka, .2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že jejím předmětem je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a závazek žalovaného tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím do [datum]. Ze smlouvy bylo soudem dále zjištěno, že úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně, úrok byl uveden ve výši , částka, [ulice] procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) byla uvedena ve výši [číslo] 24 %. Úvěr měl být splacen jednorázově, přičemž jednorázová výše splátky činila , částka, . Doba splatnosti byla uvedena 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Z potvrzení o platbě společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne [datum] byla zaslána částka ve výši , částka, na účet žalovaného, z něhož žalovaný provedl verifikační platbu ve prospěch účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a společnost [právnická osoba] rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost [právnická osoba] Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla na základě této smlouvy následně postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum].5. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.8. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum], zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.9. Z informací uveřejněných na internetových stránkách [obec] národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem , právnická osoba, v srpnu 2022, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 10,24 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba [číslo] 24 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního než-li jistiny, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z., absolutně neplatné.10. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná jako celek.11. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla bezhotovostně převedena částka ve výši , částka, . Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, žalovaný na uvedenou částku neuhradil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku , částka, a má povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ve lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky , částka, od [datum] do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.12. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem ve výši , částka, , přičemž úspěšnou byla pro částku , částka, (97 %), přičemž žalovaný byl úspěšný pro částku , částka, (3 %). Pokud odečteme od úspěchu neúspěch (97 % - 3 %), pak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 94 %. Při plném úspěchu ve věci by soud žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku , částka, , odměny za právní zastoupení ve výši , částka, za tři úkony právní služby po , částka, a z náhrady hotových výdajů ve výši , částka, za tři úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu) dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. K takto určeným nákladům dále přistupuje dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši , částka, . Je