Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . IČO , IČO, , a žalovaným.2. Žalovaný uznal svůj dluh, co do částky , částka, , která představuje jeho bezdůvodné obohacení, neboť tato částka mu byla skutečně právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena. Ve zbývajícím rozsahu požadoval žalobu zamítnout z důvodu řádného nezkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně, dále z důvodu, že smlouva nebyla jeho osobou řádně podepsána kvalifikovaným elektronickým podpisem a dále z důvodu výše RPSN odporujícím dobrým mravům. Všechny tyto důvody žalovaný obsáhle popsal. Žalovaný dále žádal, aby mu byla částka , částka, umožněna hradit ve splátkách, neboť není v jeho schopnostech tuto uhradit najednou. Žádal o splátky ve výši , částka, měsíčně, protože v červnu letošního roku nastoupil do zaměstnání, kde nyní pracuje za minimální mzdu a vyšší splátka by mu značně zkomplikovala hospodaření s financemi a hrazení dalších nezbytných výdajů v souvislosti s živobytím a bydlením.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , přičemž žalovaný se zavázal tento uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr by poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl dle odst. 2.1.7. smlouvy povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 28. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet č. , č. účtu, , jak vyplynulo z přehledu o provedené platbě a zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, . Pohledávka žalovaného se skládá z částky , částka, , která představuje neuhrazenu jistinu a smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny pouze za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, nejpozději splatných dne , datum, . V čl. VI. smlouvy měli účastníci dále sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně na zesplatnění úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně proto dne , datum, prohlásila za zcela splatný. Smlouva o úvěru byla uzavřená se společností , právnická osoba, . IČO , IČO, . Následně byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (podpis postupníka) postoupena na žalobkyni. Smlouva o postoupení pohledávky byla přiložena k důkazu. Tím je dána aktivní legitimace k vedení sporu.5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na uvedený úvěr nezaplatil ničeho, což žalovaný svým vyjádřením se k žalobě potvrdil, soud vzal tak tuto skutečnost za prokázanou. Dne , datum, bylo žalovanému zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , které plnilo i funkci předžalobní výzvy k plnění. Zde byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě tří dní.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.9. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, neboť přes výzvu soudu stran příjmů doklady uvedené v žádosti o úvěr, jejichž pomocí měla být úvěruschopnost žalovaného ověřena, předloženy nebyly a výdaje žalovaného nebyly ověřovány vůbec. Ve smlouvě je pouze konstatováno, že k ověření úvěruschopnosti žalovaného došlo lustrací v dostupných databází ISIR, CEE, NRKI a BRKI. Skutečnosti, že takto však bylo právní předchůdkyní žalobkyně učiněno, nebyly doloženy a soud má za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou. Pouze pro úplnost soud podotýká, že uzavřenou smlouvu by posoudil i jako absolutně neplatnou z hlediska požadavku na její podpis v elektronické podobě, neboť smlouva, o níž žalobkyně tvrdí, že byla uzavřena písemně dle názoru soudu nesplnila podmínky ohledně elektronického podpisu, neboť nebyly splněny požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, když úvěr byl poskytnut na základě vyplněného formuláře na stránkách žalobkyně, a to www.tando.cz. Zde si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry a vyplnil registrační formulář, kde byl jeho podpis nahrazen unikátním SMS kódem. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky pak odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb. o elektronickém podpisu, účinný od , datum, , který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce účinné od , datum, (dále jen „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. V průběhu procesu uzavření tvrzené úvěrové smlouvy nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za uznávaný elektronický podpis. Žalobkyně tedy dostatečně neosvědčila, že podpis žalovaného (v úvěrové smlouvě v části úplně dole u „Podpisů smluvních stran“ je jednoznačně spojen s podepisující osobou tedy s žalovaným, když v této části je pouze uvedeno jméno žalovaného a SMS kód č. , hodnota, ). Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. sice písemnou formu nevyžaduje, neboť požadavek na její formu vznesený v § 104 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinném od , datum, nesplnění této povinnosti nesankcionuje neplatností, nicméně v předmětné věci však žalobkyně tvrdila, že smlouva uzavřena písemně byla a v tomto případě by pak musela být žalovaným podepsána. To však v řízení prokázáno nebylo. Navíc žalobkyně neprokázala, že žalovaný odsouhlasil smlouvu ve znění předložené žalobkyní. S ohledem na tuto skutečnost nelze z tohoto hlediska na smlouvu o úvěru hledět jako na řádně uzavřenou a smlouva je tak neplatná.13. Soud se dále pro úplnost zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.14. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v prosinci 2024, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce, činily v průměru 8,63 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána roční procentní sazba 5 676,55 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se ostatního, než-li jistiny, je i pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.15. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši , částka, , žalovaný neuhradil ničeho, žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 o. z., má tudíž právo na vrácení částky , částka, z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. na straně žalované, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud nemohl vyhovět návrhu žalovaného na možnost dlužnou jistinu splácet, protože tvrzení o jeho minimálním příjmu a pravidelných výdajích nebylo soudu ničím doloženo. Lze předpokládat že částka, v níž byla žalobkyně úspěšná, je částkou pro žalovaného významnou, kterou nedisponuje ze dne na den a kterou si bude muset pod tíhou rozsudku opatřit, proto mu tuto povinnost dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil v delší době splatnosti, než je obvyklá třídenní lhůta. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť na ostatní plnění, kromě vrácení jistiny úvěru, nemá žalobkyně právo a to ani na zákonné úroky z prodlení, když žalovaný se neocitl v prodlení s povinností vrátit poskytnutou jistinu, neboť nebylo prokázáno, že by mezi účastníky nová doba splatnosti byla smluvena, a za tuto nelze považovat jednostrannou výzvu věřitele zasílanou v rámci předžalobní upomínky, ev. zesplatnění dluhu.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř, tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť poměr úspěchu ve věci byl na obou stranách účastníků téměř shodný, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.