Okresní soud Plzeň-jih 11 C 126/2026-19 – Náklady řízení

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka společnosti , právnická osoba, . za žalovaným postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně ve svém podání ze dne , datum, uvádí, že žalovaný byl lustrován právní předchůdkyní žalobkyně z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, NRKI, EUCB, právní předchůdkyně žalobkyně dále vycházela z dokladů poskytnutých žalovaným. Žalobkyně již nedisponuje žádnými dalšími listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. Dále sdělila, že od podání žalobního návrhu nezaplatil žalovaný ničeho.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0002000513210578 uzavřené dne , datum, ve spojení s potvrzením o provedené platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit. Žalovaný měl žalobkyni vrátit úvěr včetně poplatku ve výši , částka, a úroku ve výši 40 % ročně ve lhůtě do 30 dnů. RPSN smlouvy činila 9 202,60 %. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na základě výše uvedené smlouvy neuhradil ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaný toto tvrzení žádným způsobem nerozporoval, považuje soud výši provedených plateb za prokázanou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, . Tuto skutečnost žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně se touto žalobou domáhá úhrady částky , částka, jakožto jistiny a , částka, jakožto poplatku za poskytnutí úvěru.6. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud má ve věci za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, avšak s ohledem na výši sjednaného úroku a poplatků (RPSN 9 202,60 %) považuje takto uzavřenou smlouvu za absolutně neplatné právní jednání pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 o.z.9. Pro úplnost soud dále dodává, že rovněž tvrzené zkoumání úvěruschopnosti dle veřejně dostupných databází ISIR, CEE, NRKI, EUCB, jejichž pomocí měla být právě úvěruschopnost žalovaného ověřena, nebyly žalobkyní předloženy a příjmy a výdaje žalovaného tak nebyly ověřovány. Žalovaný měl uhradit jednorázově částku přesahující , částka, . Žalobkyně v řízení neprokázala, že by ke dni uzavření smlouvy žalovaný měl příjmy umožňující platbu v této výši.10. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně poskytla na základě neplatného právního jednání žalovanému částku , částka, , má žalovaný povinnost tuto sumu žalobkyni vydat z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. a to bezprostředně poté, co byl o vydání tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyní nebo jejím právním předchůdcem požádán. O vydání plnění byl žalovaný poprvé prokazatelně požádán dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , ve kterém byl vyzván k úhradě dluhu do tří dnů od doručení tohoto dopisu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný žalobkyni částku , částka, nevydal, soud podané žalobě vyhověl co do jistiny ve výši , částka, a úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti bezdůvodného obohacení, tedy ode dne , datum, . Ve zbytku pak byla podaná žaloba zamítnuta.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Ve věci byla poměrně úspěšnější žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.