Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, resp. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s odůvodněním, že žalovaný zaplatil původnímu věřiteli celkem částku ve výši , částka, , která byla alokována na původní poskytnutou jistinu ve výši , částka, . Žalobkyně tedy vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši , částka, , která představuje původní smluvní úrok ve výši , částka, , poplatky z prodlení ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení s tím, že nadále po žalovaném požaduje zaplacení částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Dále se v tomto podání žalobkyně vyjádřila ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru s tím, že zkoumána byla, ale dokumenty k ověření úvěruschopnosti žalobkyně nedisponuje. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne , datum, do vlastních rukou v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel, která koresponduje s adresou žalované uvedenou v žalobním návrhu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Nejprve soud zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby. Z Dohody o postoupení pohledávek ze dne , datum, č. , hodnota, , 724963 / , datum, vyplývá, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , postoupila předmětnou pohledávku v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) na právní předchůdkyni žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , která ji na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila v souladu s § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn dopisem ze dne , datum, a ze dne , datum, .5. Z žalobních tvrzení a žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „původní věřitel“) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný tyto skutečnosti nerozporoval, a soud je tak vzal za nesporné. Úvěr byl splatný jednorázově s datem splatnosti 30 dní od poskytnutí úvěru, tj. , datum, . Zápůjční úroková sazba je ve smlouvě uvedena ve výši 279,83 % ročně. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, tzv. RPSN, činí dle smlouvy 1 141,20 %. Jak vyplývá z předložených listinných důkazů, žalovaný zaplatil celkem , částka, , resp. žalovaný toto tvrzení žalobkyně žádným způsobem nesporoval, a soud ho tak považuje za nesporné. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou závazku ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru, tedy od , datum, . S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, a to co do částky ve výši , částka, , která představuje původní smluvní úrok ve výši , částka, , poplatky z prodlení ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení, požaduje žalobkyně po žalovaném nadále zaplacení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do , datum, .6. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data / Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestava 1144, soud zjistil, že průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v červnu 2017 činila 9,32 %. V souladu s konstantní judikaturou by bylo možné akceptovat maximálně trojnásobek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ), tj. v daném případě 27,96 % průměrné úrokové sazby pro spotřebitelský úvěr. Zápůjční úroková sazba uvedená ve Smlouvě o úvěru ve výši 279,83 % tak převyšuje průměrnou úrokovou sazbu v červnu 2017 více jak 30 krát. RPSN je ve smlouvě uvedeno ve výši 1 141,20 %. Z veřejně dostupné databáze ARAD, konkrétně sestava 93, soud zjistil, že tzv. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR – nové obchody činila na spotřebitelský úvěr v červnu 2017 výši 9,83 %, tj. RPSN uvedené ve Smlouvě je víc jak 116 krát vyšší.7. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/163 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.8. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.11. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 o. z. odst. 1, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo také „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Soud nejprve v rozsahu zpětvzetí podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení zastavil, a to co do částky ve výši , částka, , která představuje původní smluvní úrok ve výši , částka, , poplatky z prodlení ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení.20. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům.21. Smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem hodnotí jako smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel podnikatel (původní věřitel) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší stranu tak požívá zákonné ochrany. Soud se zabýval hlediskem souladu smlouvy s dobrými mravy podle ustanovení § 580 a násl. o. z. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně, resp. původní věřitel, jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry na relativně krátkou dobu, s vysokými úroky, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana. Soud hodnotí takové jednání jako obecně nespravedlivé a zjevně se příčící dobrým mravům. Soud se dále zabýval tím, zda neplatná ujednání o úroku lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, avšak dospěl k závěru, že nikoli, neboť poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně, pročež by bez ujednání o úroku, v souhrnu představujících zisk žalobkyně (resp. původního věřitele), k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo.22. S ohledem na vše uvedené dospěl soud k závěru, že shora uvedená smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. Lze odkázat i na judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá, že dlužníci by měli splácet jen takové dluhy, které je třeba považovat za dluhy řádné, „aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou“ (viz např. bod 44. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 3308/16). Dále lze zmínit nálezy Ústavní soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4084/12, a ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní, přičemž samotný smluvní úrok je ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , sjednaný neplatně v rozporu s dobrými mravy.23. Pro úplnost soud konstatuje, že k výzvě soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně sice uvedla, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ale dokumenty k ověření úvěruschopnosti žalobkyně nedisponuje. Žalobkyně, ač byla soudem poučena o nebezpečí neúspěchu věci, neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti – zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva je proto absolutně neplatná i podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.24. Žalovaný je tak povinen z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z. zaplatit žalobkyni poskytnuté a dosud nevrácené finanční prostředky. Žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku v celkové výši , částka, , když z poskytnutých finančních prostředků ve výši , částka, uhradil toliko , částka, . Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzván k úhradě dlužné částku do , datum, . Marným uplynutím lhůty k plnění se žalovaný s úhradou peněžitého dluhu dostal do prodlení, a je tak povinen žalobkyni uhradit ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě, tj. od , datum, , rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.25. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývajícím rozsahu, představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná (vyjma pouze části příslušenství pohledávky), nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce , částka, . Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za čtyři úkony právní služby po , částka, (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné čtyři úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, a dále soudním poplatkem ve výši , částka, . Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.27. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se soud řídil ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. jednoznačně naplňuje. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Žalobkyně napříč krajem opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , podmínky pro užití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. jsou tak kumulativně splněny.28. Výrok IV. o doplacení soudního poplatku vychází ze zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „zákon o SOP“). Podle Položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu o SOP, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle Položky 1 bod 1. písm. a) v Sazebníku soudních poplatků soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky , částka, , činí , částka, . Poplatník – žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatil , částka, . Zbývá tak doplatit České republice – Okresnímu soudu , adresa, -jih částku ve výši , částka, , a to na účet č. , č. účtu, vedený u České národní banky, variabilní symbol , var. symbol, . Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.29. Nad rámec soud konstatuje, že podle §10 odst. 4 ve spojení s § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částečné zpětvzetí žaloby nezakládalo důvod k rozhodnutí o částečném vrácení soudního poplatku, neboť výše soudního poplatku za žalobu činí , částka, .