Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem U Krčské vodárny 939/1a, , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši , částka, a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru nejpozději dne , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní nabyla pohledávku za žalovanou žalobkyně. Žalovaná úvěr ke dni splatnosti neuhradila ani z části, a proto ji právní zástupkyně žalobkyně vyzvala k úhradě výzvou odeslanou dne , datum, .2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uplatněný nárok ani částečně neuznává. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, jelikož nezkoumala skutečnou výši jejích příjmů a výdajů a nežádala jejich doložení žádným z dostupných podkladů, a smlouvu o úvěru je tedy nutné posoudit jako neplatnou. Smlouva o úvěru je dle žalované neplatná rovněž proto, že sjednaná úroková sazba tak podstatně převyšuje obvyklou výši úroku, že je v rozporu s dobrými mravy. Neplatnost se přitom netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dále žalovaná uvedla, že žalobkyni uhradila dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem tedy částku , částka, . S ohledem na to, že žalovaná považuje veškerá smluvní ujednání za neplatná, a na to, že žalobkyně poskytla žalované částku , částka, a žalovaná uhradila žalobkyni částku , částka, , jsou veškeré požadavky žalobkyně na uhrazení jakýchkoli dalších plnění ze strany žalované v rozporu se zákonem. Žalovaná tak navrhuje, aby soud žalobu zamítl.3. Žalobkyně se k vyjádření žalované dále nevyjádřila.4. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní a žalovanou předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0019795515205138 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostně na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se oproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, prostřednictvím jedné splátky nejpozději dne , datum, . Roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 9 202,60 % soud zjistil rovněž ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že žalobkyně zaslala dne , datum, ze svého účtu č. , č. účtu, na účet žalované uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru částku , částka, . Dle dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, . Právní zástupkyně žalobkyně adresovala žalované dne , datum, předžalobní výzvu k úhradě pohledávky. Z výpisu z účtu žalované (který se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru) soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, , tedy na účet, z něhož žalobkyně zaslala žalované částku , částka, , žalovaná uhradila dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, .6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., kterou soud hodnotí jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovanou) ve smyslu § 419 o. z. uzavřel podnikatel (právní předchůdkyně žalobkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany.10. Soud se zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, z hlediska souladu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků, přičemž zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce či o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.11. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/měnová a finanční statistika soud zjistil, že v srpnu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, průměrná úroková sazba pro kontokorenty a revolvingové úvěry poskytované domácnostem bankami činila 15,09 % ročně a průměrná roční procentní sazba nákladů (RPSN) spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami činila 6,13 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byl při splatnosti ve 30 dnech za poskytnutí částky , částka, sjednán poplatek za poskytnutí úvěru , částka, , který je svou povahou skrytým úrokem v sazbě cca 1 311 % ročně, a ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů 9 202,60 %, tvoří takto sjednaný úrok a RPSN mnohonásobek v té době obvyklé úrokové míry, přičemž takto nepřiměřená výše nemůže být odůvodněna vyšší rizikovostí nebankovních úvěrů. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního nežli jistiny, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.12. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o spotřebitelském úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lzeli předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy s žalovanou by vůbec nedošlo. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).13. Pro úplnost soud podotýká, že by také podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, a to z hlediska nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně posuzovala úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, ani že by porovnávala příjmy a výdaje žalované, či způsob plnění jejích dosavadních dluhů. Žalobkyně v žalobě pouze konstatovala, že k ověření úvěruschopnosti žalované došlo lustrací databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB, přičemž nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Žádné důkazy k prokázání tvrzené skutečnosti však žalobkyně nepředložila a nenavrhovala. Z výpisů z účtu žalované nadto soud zjistil, že žalovaná v období od května do července 2024 již pětkrát čerpala jiné spotřebitelské úvěry. Soud má proto za to, že úvěruschopnost žalované žalobkyně neposoudila dostatečně tak, aby mohla učinit závěr o neexistenci důvodných pochybností o schopnosti žalované jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ve smyslu § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru.14. Žalované tak byla na základě neplatné smlouvy (tedy bez právního důvodu) poskytnuta částka , částka, , kterou byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žalovaná však žalobkyni již uhradila částku v celkové výši , částka, , a soudu tudíž nezbylo než žalobu jako celek zamítnout. Soud dodává, že shledal žalobu nedůvodnou i v části týkající se úroku z prodlení z dlužné jistiny. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zdejší soud vychází mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle kterého vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. by tak žalobkyni vznikl teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy pokud by žalovaná jistinu nevrátila ani v době přiměřené jejím možnostem. V nynější věci žalovaná ke dni splatnosti úvěru uhradila částku , částka, a zbývající část jistiny úvěru ve výši , částka, byla uhrazena platbou žalované dne , datum, . Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná vrátila jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, a nedostala se tudíž do prodlení s jejím vrácením. Pro úplnost soud dodává, že i pokud by se uplatnila obecná úprava pro vydání bezdůvodného obohacení, a žalovaná by byla povinna vrátit poskytnuté peněžní prostředky na základě výzvy žalobkyně, nedostala by se ani tak do prodlení. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě až dne , datum, , tedy poté, co jí žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v plné výši vrátila.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že podaná žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, byla v řízení plně úspěšná žalovaná a soud jí proto přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tato částka představuje náklady na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za dva úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH ve výši 21 %, tedy v částce , částka, . Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.16. Soud dále uložil žalobkyni povinnost k úhradě doplatku soudního poplatku. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který však soud nevydal, a je tak povinen podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše dle položky 1. Soud tak žalobkyni uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši , částka, .