Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím svých internetových stránek www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný vybral dostupné parametry úvěru. Následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. K ověření jím uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovanému byl zaslán pětimístný verifikační SMS kód na jím uvedené telefonní číslo. Žalovaný následně SMS kód ve znění 02905 vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a jeho odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Před poskytnutím úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z jím poskytnutých výpisů z účtu či výplatních listů a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI a BRKI. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, a to ani po zaslaných upomínkách. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, skládající se z nesplacené jistiny ve výši , částka, a úroku ve výši , částka, . Dále se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, . Právní zástupce žalobkyně adresoval žalovanému předžalobní výzvu ze dne , datum, .2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud konstatuje, že rozhodnutí je v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V daném případě učinil soud z listinných důkazů předložených žalobkyní závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zčásti zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyní předložených, nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr než ten, že žalobní nárok není důvodným. Případné poučení dle citovaného zákonného ustanovení by nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.5. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše , částka, , a to na dobu určitou (do úplného splacení jistiny). Úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně a roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 5 543,35 % soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Dle čl. 4.2. písm. c) úvěrové smlouvy byl žalovaný, v případě prodlení se splácením, tj. vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku, povinen zaplatit smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž byl v prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky. Dne , datum, byl ke shora uvedené smlouvě uzavřen dodatek, na základě, kterého došlo k navýšení úvěrového limitu na , částka, . Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že bydlí v pronajatém bytě, má vysokoškolské vzdělání (bakalářský titul) a je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, . Výdaje uvedl ve výši , částka, . Z potvrzení o provedené platbě , právnická osoba, bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka ve výši , částka, a ve výši , částka, . Číslo shora uvedeného účtu se shoduje s číslem účtu uvedeného ve smlouvě o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, , o čemž žalovaného informovala dopisem z téhož dne. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, . Téhož dne byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.12. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.13. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v říjnu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,85 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 5 543,35 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního než-li jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.14. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek (kapitalizovaný úrok) za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, , uzavřená dne , datum, ve znění shora uvedeného dodatku mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná jako celek.15. Soud dále konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti před poskytnutím úvěru řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z údajů poskytnutých žalovaným, aniž by si vyžádala např. výplatní pásky, výpis z účtu apod. Vzhledem k tomu, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, přičemž z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaný byl zatížen dalšími finančními závazky, které nebyl schopen splácet, nelze než konstatovat, že žalovaný nebyl dostatečně bonitním, a že jeho schopnost plnit závazek nebyla posouzena s odbornou péčí (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).16. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky celkem ve výši , částka, , má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. S ohledem na skutečnost, že dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný žádným způsobem nerozporoval, neuhradil žalovaný ničeho, bezdůvodně se na úkor žalobkyně obohatil o částku , částka, a má povinnost tuto částku žalobkyni vrátit včetně úroku z prodlení v zákonné výši 12 % ročně za období od , datum, (den následující po dni, do kterého měl žalovaný dluh uhradit dle předžalobní upomínky) do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně úspěšnou, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky , částka, , přičemž úspěšnou byla pro částku , částka, (, částka, = 100 %, , částka, = 53,42 %). Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 100 % - 53,42 % = 46,58 %; 53,42 % - 46,58 % = 6,84 % poměru úspěchu na straně žalobkyně. Nekrácená částka nákladů řízení činí , částka, a odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši , částka, a dále nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši , částka, (3 x , částka, ) a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu) dle § 14b, odst. 1, písm. c), bodu 3, odst. 6, písm. a), § 11, odst. 1, písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty 21 % ve výši , částka, . 6,84 % z částky , částka, jest , částka, .19. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.