11 C 139/2020-26 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 5. 5. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti ke dni podpisu smlouvy, kdy žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni 15 000 Kč jistina a souhrnný poplatek ve výši 13 125 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 469 Kč. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. Žalobkyně se v rámci předmětné žaloby domáhala úhrady toliko bezdůvodného obohacení spočívající v částce vrácení zapůjčené jistiny ve výši 15 000 Kč, když žalovaný na závazky ze smlouvy i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně nic neuhradil. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ustanovení § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 3.) Soud ve věci z žalobcem předložených listin zjistil tvrzený skutkový stav, a to především, že mezi účastníky byla uzavřena žalobcem uvedená smlouva o zápůjčce, ve smlouvě byla uvedena výše RPSN 23469%. 4.) Podle § 2390 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 5.) Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jednoho bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6.) Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když žalovanému byla žalobcem na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] poskytnuta peněžitá částka ve výši 15 000 Kč. Vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni dále částku 13 125 Kč, označovanou souborně jako poplatek, tedy celkem částku 28.125 Kč, a soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky (jistinu). Výše úroků byla takto sjednána nemravně dle § 588 občan. zák., když výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, ale také při přepočtu úrokové sazby ročně. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, což potvrdil svým podpisem na smlouvě o zápůjčce, a tuto částku žalobkyni dosud neuhradil. Tento nárok žalobkyně je nutno posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2 991 a násl. občanského zákoníku. Soud proto s ohledem na shora uvedené žalobě vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 7.) Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 252 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik desítek obdobných návrhů.