14 C 434/2018-124 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podle části páté občanského soudního řádu, doručenou soudu dne [datum], žalobkyně navrhla, aby soud rozsudkem nahradil shora uvedené rozhodnutí finančního arbitra tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení podaným u finančního arbitra dne [datum] domáhala náhrady škody vzniklé v příčinné souvislosti s porušením právních povinností [jméno] [příjmení], vázaného zástupce, který jednal jménem žalované a který doporučil žalobkyni uzavřít dne [datum] smlouvu o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů [číslo] se [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], investiční společnost, a. s., [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ smlouva“), ačkoli věděl, že do podílových fondů mohla žalobkyně investovat už na základě dříve uzavřené smlouvy, a vstupní poplatek a poplatek za navýšení cílové částky ve výši celkem [částka] v souvislosti s nově uzavřenou smlouvou tak žalobkyně zaplatila zbytečně, na základě vadného doporučení vázaného zástupce, který porušil své povinnosti a jehož cílem bylo pouze dosažení vlastní provize za nově uzavřenou smlouvu. Finanční arbitr vydal nález ze dne 18. 5. 2018, č. j. FA/SR/KI [číslo], kterým ohledně nároku na náhradu škody konstatoval porušení právních povinností ze strany žalované a dovodil vznik škody na straně žalobkyně, současně však rozhodl o spoluúčasti žalobkyně na vzniklé škodě ve výši 50 %, a na základě toho uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Dne [datum] žalobkyně podala k finančnímu arbitrovi námitky proti nálezu. Rozhodnutím o námitkách ze dne 29. 8. 2018, č. j. FA/SR/KI [číslo] finanční arbitr námitky žalobkyně zamítl a nález potvrdil. Žalobkyni bylo rozhodnutí o námitkách doručeno dne [datum]. 2. Finanční arbitr v nálezu dospěl k závěru, že vázaný zástupce jednající jménem žalované poskytoval žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy investiční služby ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen„ ZPKT“), a to investiční službu podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. a) ZPKT – přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů, a současně investiční službu podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. e) ZPKT – investiční poradenství týkající se investičních nástrojů. Dále dospěl k závěru, že vázaný zástupce dlouhodobě vykonával pro žalobkyni činnosti v oblasti zprostředkování a správy finančních služeb, přičemž byl velice dobře obeznámen s majetkovou situací žalobkyně a prokazatelně působil v roli administrátora finančních závazků žalobkyně majícího komplexní přehled jak o jednotlivých smlouvách o finančních službách, tak o finančních souvislostech vyplývajících z vyhodnocení jejich souhrnu. Jak dovodil finanční arbitr, vázaný zástupce doporučil žalobkyni sjednání smlouvy v situaci, kdy žalobkyně mohla do podílových fondů investovat bez vynaložení dalších nákladů již na základě smlouvy o investičním životním pojištění PROFI Invest [číslo] kterou na doporučení téhož vázaného zástupce uzavřela dne [datum] s [právnická osoba] (dále jen pojistná smlouva). Zároveň dovodil, že žalobkyně neprokázala tvrzení, že na pojistné smlouvě měla uhrazenou nějakou formu vstupního poplatku a nelze tak zhodnotit, zda uzavření smlouvy o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů bylo v nominálním ohledu ekonomicky výhodné. Tato úvaha je však dle žalobkyně irelevantní, neboť pokud by vázaný zástupce žalované řádně plnil své povinnosti a řádně informoval žalobkyni, že do stejných podílových fondů může žalobkyně investovat na základě pojistné smlouvy, žalobkyně by tak nemusela platit vstupní poplatek a poplatek za navýšení cílové částky v souvislosti se smlouvou o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů. Porovnání nákladovosti obou smluv tak pro spor nemá žádný význam, resp. nedoložení počátečních nákladů u pojistné smlouvy nemá žádný vliv na vyhodnocení, zda uzavření smlouvy bylo či nebylo ekonomicky výhodné, neboť smlouvu žalobkyně vůbec nemusela uzavírat, přičemž výše poplatků u pojistné smlouvy v tom nehrála žádnou roli. Zároveň je však finančnímu arbitrovi z jiných sporů dobře znám mechanismus, jímž [právnická osoba] účtuje počáteční náklady, i když tento mechanismus ani samotné poplatky nejsou v pojistné smlouvě sjednány. Pokud však finanční arbitr bere v úvahu, že u žalobkyně došlo k převodu plateb z pojistné smlouvy na smlouvu o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů, je třeba také vzít v úvahu, že v případě následného snížení pojistného během trvání pojištění se výše dosud nesplacených počátečních nákladů nesnižuje. Finanční arbitr však v rozhodnutí o námitkách uvedenou argumentaci žalobkyně vůbec nezohlednil. Dále finanční arbitr konstatoval, že finanční produkty investičního životního pojištění jsou značně odlišné od finančních produktů kolektivního investování, a to v míře, která vylučuje jejich vzájemné porovnání v rozsahu jejich výhodnosti za účelem zhodnocení peněžních prostředků. Podle názoru žalobkyně však tento obecně správný názor nemůže v dané věci obstát, neboť vázaný zástupce svým klientům opakovaně doporučoval v rozporu se svými povinnostmi produkt investičního životního pojištění jako nejvhodnější způsob zhodnocení finančních prostředků, aniž by klienti projevili jakýkoli pojistný zájem. V daném případě byla žalobkyni doporučena smlouva za jiným účelem než k uspokojení pojistného zájmu žalobkyně, přičemž pojistná smlouva nesjednává pojištění v materiálním smyslu. Pojistnou smlouvou bylo sjednáno lhůtní pojistné ve výši [částka], později navýšené na [částka], a volbou umístění pojistného do fondu FRE, přičemž pojistná částka pro případ smrti byla sjednána (pouze) ve výši [částka]. Finanční arbitr dovodil, že žalobkyně mohla do podílových fondů FZL, FRE a FNA investovat přes pojistnou smlouvu. Investiční životní pojištění kombinuje pojištění a investování, ovšem v okamžiku, kdy je pojistná složka produktu potlačena natolik, že již není možné o pojištění v materiálním smyslu hovořit, jde v podstatě o smlouvu sjednávající investiční služby. Uzavření smlouvy o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů tak bylo pro žalobkyni zcela zbytečné, čímž žalobkyni vznikla škoda. 3. Finanční arbitr uzavřel, že vázaný zástupce porušil právní povinnost jednat s odbornou péčí ve smyslu ust. § 32 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, když doporučil žalobkyni úpravu investičního produktu, která pro ni zjevně nebyla vhodná a neodpovídala jejímu finančnímu zázemí. S tímto závěrem se žalobkyně ztotožňuje, dle jejího názoru však finanční arbitr jednání vázaného zástupce nesprávně zúžil. V nálezu finanční arbitr dále konstatoval, že ke vzniku škody došlo též neobezřetným jednáním samotné žalobkyně, čímž žalobkyně porušila povinnost přecházet škodám, a rozhodl o poměru spoluúčasti žalobkyně na škodě ve výši 50 %. Žalobkyně s tímto závěrem nesouhlasí. Vzhledem ke složitosti oblasti finančního plánování se žalobkyně v otázce zásadních kroků týkajících se svých financí nespolehla sama na sebe, ale využila odbornou pomoc vázaného zástupce. Tento krok naopak svědčí o tom, že žalobkyně postupovala ve věci svého majetku s péčí a v souladu s prevenční povinností. V oblasti finančního plánování je nutné nejenom rozumět jednotlivým finančním rozhodnutím a krokům, ale zejména jejich vzájemným souvislostem a provázanosti. Žalobkyně, která nerozuměla detailně důvodům jednotlivých kroků doporučených vázaným zástupcem, očekávala, že vázaný zástupce je ve svém oboru profesionálem a že jednotlivé kroky jsou v souladu se zákonem a zájmem žalobkyně. Přihlásil-li se vázaný zástupce jednající jménem žalované k odbornému výkonu jako finanční poradce, dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho stavem spojena. Pak platí, že ten, kdo využije služeb takové osoby, může legitimně očekávat, že si bude odborník také jako profesionál počínat. Je absurdní požadovat po žalobkyni, aby ze své pozice neodborníka a průměrného spotřebitele prověřovala odborná doporučení svého poradce, který má pro tato doporučení kvalifikaci, a který se k výkonu finančního poradenství hlásí. Na posouzení otázky spoluzavinění žalobkyně je možné pohlížet podobně jako na případy, kdy se na škodě způsobené advokátem spolupodílí jeho klient. Odborná literatura dovozuje spoluúčast klienta tehdy, pokud jeho zavinění spočívá v otázkách skutkových a nikoli právních, tedy odborných. V daném případě pak lze analogicky konstatovat spoluzavinění žalobkyně, pokud by vázanému zástupci zatajila existenci pojistné smlouvy a vázaný zástupce by o ní nevěděl. V daném případě však vázaný zástupce finanční situaci žalobkyně detailně znal, neboť se na jejím formování řadu let aktivně podílel. Finančnímu arbitrovi je z jiných řízení dobře znám způsob, jakým vázaný zástupce manipuloval s klienty, kteří rozhodně nejsou zranitelnými