24 C 238/2021-33 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Na základě této poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr v celkové výši [částka] a žalovaná se zavázala tento vrátit v jedné splátce spolu s kapitalizovaným úrokem za předpokládané období trvání úvěru ve výši [částka], celkem tedy v částce [částka] s příslušenstvím do [datum]. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila řádně a včas, vznikla jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení dle čtvrtého odstavce třetí strany smlouvy a zároveň dle čtvrtého odstavce třetí strany smlouvy povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek (2* [částka]). Dlužná částka se tak skládá z nesplacené jistiny ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], nesplaceného úroku ve výši [částka] a paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši [částka]. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes opakované výzvy, poslední upomínku před podáním žaloby učinil právní zástupce žalobkyně dne [datum]. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila přímo v podané žalobě a žalovaná se k tomuto nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a [datum] vyplývá, že strany spolu uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr v celkové výši [částka] se splatností do 30 dnů od dne poskytnutí úvěru, žalovaná se zavázala vrátit úvěr v celkové výši [částka]. Rovněž se strany ve smlouvě dohodly na povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek. Právní předchůdce žalobkyně následně dne [datum] vyplatil žalované v hotovosti částku [částka] a platbami ze dne [datum] zaslal na účet sdělený žalovanou částku [částka], dne [datum] částku ve výši [částka] a dne [datum] částku ve výši [částka] (smlouva o úvěru, výpisy z účtu právního předchůdce žalobkyně). Upomínkami ze dne [datum] a [datum] byla žalovaná vyzývána k zaplacení dlužné částky. Aktivní legitimace žalobkyně je doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], její přílohou, potvrzením o přijetí platby a oznámením o postoupení pohledávky, ve kterém byla žalovaná mimo jiné vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu s tím, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dle podacího archu dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky (předžalobní upomínka včetně podacího archu). Z listiny [příjmení] – systém časových řad ČNB bylo zjištěno, že v roce 2018 činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů se splatností do 1 roku 19,12 % ročně. 4. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 7. Po právním zhodnocení shora popsaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části. Mezi účastníky byla skutečně uzavřena shora uvedená smlouva o úvěru, když ale tuto má soud za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřeném ujednání o výši úroku z úvěru. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši [částka], kterou měla žalovaná vedle jistiny ve výši [částka] zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než úroky ve smyslu ust. § 2395 o. z., tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky ve výši [částka]. Právní předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu částky [částka] jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje roční úrok ve výši 246 %, je ujednáním neplatným dle § 588 o. z. pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 o. z. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v 2018 činila 19,12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Byť je zřejmé, že rizikovost takto krátkého úvěru je jistě vyšší než u těch dlouhodobých, a toto se zcela logicky musí odrážet i ve výši úrokové sazby, nicméně aby tato byla 12 krát vyšší než ta výše uvedená průměrná, není naprosto akceptovatelné. Závěr soudu o neplatnosti smlouvy je umocněn ujednáními o smluvní pokutě, jejíž výše je na samé hranici platnosti takového ujednání a dalšími ujednáními v neprospěch žalované (paušální náhrady nákladů na upomínání, kterými dochází k umělému navyšování dluhu v neprospěch žalované). 8. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit půjčenou jistinu ve výši [částka]. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Žalovaná se bezdůvodně obohatila o částku [částka], když nic na půjčenou částku dosud neuhradila. 9. Ze shora uvedených důvodů tedy soud uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila bezdůvodné obohacení ve výši [částka]. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 OZ, jehož výše vyplývá z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala nižší než nařízením vlády stanovené úroky z prodlení, a proto jí je soud přiznal v jí požadované výši. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byla žalovaná prokazatelně vyzvána žalobkyní k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupen