24 C 277/2021-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň - město dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši [částka] s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši [částka] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skrze webový portál [webová adresa]. Žalovaný na webovém portálu v průběhu registrace zadal své osobní údaje, zvolil si své heslo k účtu. Po založení účtu požádal o poskytnutí úvěru, přičemž zadal výši požadovaného úvěru i splatnost a seznámil se s veškerými informacemi, které je povinen věřitel poskytnout před uzavřením smlouvy. Žalovaný odsouhlasil smluvní podmínky, vyslovil souhlas s podmínkami dokumentace, čímž došlo k uzavření smlouvy. Identita žalovaného byla ověřena prostřednictvím aplikace [anonymizováno], kdy žalovaný zadal do aplikace své přihlašovací údaje do internetového bankovnictví své domovské banky a ta následně sdělila údaje o žalovaném žalobci. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky do [datum]. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit, sestává z jistiny úvěru a úroku z úvěru ve výši [částka], celkem tedy [částka]. Žalovaný však neuhradil ničeno, a to ani přes výzvu žalobkyně. Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Protože žalovaný svoji smluvní povinnost porušil a nevrátil poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni, žalobkyně nárokovala i zaplacení smluvní pokuty, kterou vyčíslila ke dni vydání předžalobní upomínky, tj. [datum] (ode dne [datum] z částky [částka]) částkou [částka] Ani přes výzvu, učiněnou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], žalovaný dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se k tomuto postupu na výzvu soudu nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] faktury ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] dne [datum] (dle smluvních ujednání byla též smlouva mezi účastníky stejného dne uzavřena) a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně úroku ve výši 0,9 % z vypůjčené částky denně do [datum] Kč, celkem tedy částku [částka]. Ve smlouvě si strany dále sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Z vyjádření žalobkyně ze dne [datum], včetně příloh, má soud za prokázané, že žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. V rámci předžalobní upomínky ze dne [datum] byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva ze dne [datum], doklad o odeslání). Z tvrzení žalobkyně, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po právním zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovanému byla skutečně dne [datum] ze strany žalobkyně poskytnuta peněžitá částka ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal této vrátit spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky, celkem tedy částku [částka], to vše do [datum], tj. do 27 dní. Takto sjednaný úrok přitom při přepočtu na roční úrokovou sazbu činí 328,5 % a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů se splatností do 1 roku poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v prosinci roku 2019 činila 18,88 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Délka, na kterou byl úvěr poskytnut, byla sice velmi krátká (též výše úvěru byla poměrně nízká) a svědčí tak o jeho větší rizikovosti, s čímž logicky souvisí i větší úročení, nicméně toto musí být ve vzájemném poměru, když výši úroku vzhledem k výše uvedenému, má soud za exces z popsaného pravidla. Ujednání o úrocích nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 11. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši [částka]. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku [částka]. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný ničeho nevrátil. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby bezdůvodné obohacení ve výši [částka] vrátil žalobkyni. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě právního zástupce žalobkyně k vrácení finančních prostředků předžalobní upomínkou ze dne [datum], když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě stejného dne. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne [datum] a do 7 dnů od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do [datum]. Jelikož tak neučinil, dostal se od [datum] do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. 12. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch a neúspěch stran je i s ohledem na žalované příslušenství, kapitalizované ke dni rozhodovaní, téměř shodný (úspěch žalované v částce [částka] a neúspěch v částce [částka]) a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.