25 C 173/2021-33 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 27 876 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 1 069,13 Kč a 1 933,37 Kč, s úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 529,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 530,83 Kč a 718,64 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 10 000 Kč a z částky 8 529,37 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], nejprve dne 9. 11. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, jež žalovaná převzala v hotovosti, což potvrdila své podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o úvěru obsažené na další straně zmíněné smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 20. 12. 2018. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když sjednané splátky řádně a včas nesplácela, do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 6 324 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 20. 12. 2018 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 8 529,89 Kč a na dlužném poplatku částky 2 546,11 Kč. Dále žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 16. 3. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, jež žalovaná převzala v hotovosti, což potvrdila své podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o úvěru obsažené na další straně zmíněné smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 000 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 10. 5. 2019. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když sjednané splátky řádně a včas nesplácela, do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 1 200 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 10. 5. 2019 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 10 000 Kč a na dlužném poplatku částky 8 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 se žalobkyně stala věřitelem uvedených pohledávek, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. K tomuto dni činila dlužná částka 11 076 Kč a 18 300 Kč, jejich příslušenství tvořily úroky z prodlení v zákonné výši. Tyto částky se sestávaly z nesplacené půjčky ve výši 8 529 Kč a 10 000 Kč a dlužné části poplatku ve výši 2 546,11 Kč a 8 300 Kč. Ani přes výzvu žalovaná dlužnou částku nezaplatila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná nejprve uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 9. 11. 2017 smlouvu označenou jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč (celkem 17 400 Kč) v pravidelných 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaná dále uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 16. 3. 2018 smlouvu označenou jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 000 Kč (celkem 18 000 Kč) v pravidelných 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 4 000 Kč. Nedílnou součást smluv tvořily smluvní podmínky (smlouvy o úvěru z uvedených dnů). Dle článku 1.4 těchto smluv pro případ, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 32,15 % ročně a v 60 splátkách činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % ročně (citované smlouvy). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná celkem uhradila na první závazek částku 6 324 Kč a na druhý závazek částku 1 200 Kč, zbývající část v celkové výši 11 076 Kč u první smlouvy a v celkové výši 18 300 Kč u druhé smlouvy (dlužná jistina a dlužný poplatek – viz výše) již nedoplatila. Pohledávky za žalovanou byly společností [právnická osoba] postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 29. 11. 2019 byla tato skutečnost oznámena žalované (zmíněný dopis). K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 22. 2. 2021 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná své závazky vůči žalobkyni splnila. 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. dvě smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti těchto smluv přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč v prvním případě vrátit za 58 týdenních rovněž i úrok, dále úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové výši 7 400 Kč, ve druhém případě vrátit za 60 týdenních rovněž i úrok,