25 C 182/2021-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 63 610,22 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 4 225,96 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 38 919,51 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 3 919,30 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 38 919,51 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná nejprve uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 25. 7. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, jež žalovaná převzala v hotovosti, což potvrdila své podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na další straně zmíněné smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnutou zápůjčku se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 19 858 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 114 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 8 964 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 780 Kč v 60 týdenních splátkách po 715 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 18. 9. 2019. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když sjednané splátky řádně a včas nesplácela, poslední splátka byla z její strany uhrazena dne 17. 10. 2018, do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 8 642 Kč, po postoupení pohledávky ničeho. Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 19. 9. 2019 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 32 288,22 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalované písemně oznámeno. K tomuto dni činila dlužná částka 32 288,22 Kč, její příslušenství tvořily úroky z prodlení v zákonné výši. Tato částka se sestávala z nesplacené půjčky ve výši 18 919,51 Kč a dlužné části poplatku ve výši 13 368,71 Kč Ani přes výzvu žalovaná dlužnou částku nezaplatila. 2. Žalovaná dále uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 17. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, jež žalovaná převzala v hotovosti, což potvrdila své podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na další straně zmíněné smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnutou zápůjčku se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 322 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 662 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 6 866 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 794 Kč v 45 týdenních splátkách po 697 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 28. 8. 2019. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když sjednané splátky řádně a včas nesplácela a ničeho neuhradila. Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 29. 8. 2019 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 31 322 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalované písemně oznámeno. K tomuto dni činila dlužná částka 31 322 Kč, její příslušenství tvořily úroky z prodlení v zákonné výši. Tato částka se sestávala z nesplacené zápůjčky ve výši 20 000 Kč a dlužné části poplatku ve výši 11 322 Kč Ani přes výzvu žalovaná dlužnou částku nezaplatila. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná nejprve uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 25. 7. 2018 a dále dne 17. 10. 2018 smlouvy označené jako smlouvy o zápůjčce, v nichž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout zápůjčky u první smlouvy ve výši 23 000 Kč, u druhé smlouvy ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit u první smlouvy spolu s poplatky ve výši 19 858 Kč (celkem 42 858 Kč) v pravidelných 60 týdenních splátkách po 715 Kč, poslední splátku ve výši 673 Kč, u druhé smlouvy spolu s poplatky ve výši 11 322 Kč (celkem 31 322 Kč) v pravidelných 45 týdenních splátkách po 697 Kč, poslední splátku ve výši 654 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen u první smlouvy úrokem ve výši 4 114 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 8 964 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 6 780 Kč, u druhé smlouvy úrokem ve výši 2 662 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 6 866 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 1 794 Kč. Nedílnou součást smluv tvořily smluvní podmínky (smlouvy o zápůjčce z uvedených dnů). Dle smluvních ujednání činila u obou smluv výše výpůjční úrokové sazby 29 % ročně, RPSN u první smlouvy 230,34 %, u druhé smlouvy 200,46 % (citované smlouvy včetně smluvních podmínek). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná zaplatila poslední splátku u první smlouvy dne 17. 10. 2018, celkem uhradila na první smluvní vztah částku 8 642 Kč, na druhý smluvní vztah ničeho, zbývající část v celkové výši u první smlouvy 32 288,22 Kč, u druhé smlouvy 31 322 Kč (dlužná jistina a dlužný poplatek – viz výše) již nedoplatila. Pohledávky za žalovanou byly společností [právnická osoba] postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 20. 1. 2020 byla tato skutečnost oznámena žalované (zmíněný dopis). K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 28. 1. 2021 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná své závazky vůči žalobkyni splnila. 5. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 8. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. dvě smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků u první smlouvy ve výši 23 000 Kč vrátit za 60 týdnů rovněž i úrok, dále úplatu za poskytnutí úvěru