25 C 184/2020-93 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 20. 2. 2014 do zaplacení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 12. 2. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí právní předchůdce žalobce poskytl peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, jež byly žalované, jak později žalobce opravil, vyplaceny v hotovosti prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizováno] Smlouva byla považována za uzavřenou okamžikem, kdy žalobce poskytl žalované zápůjčku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na webových stránkách původního věřitele, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o půjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila se smluvními podmínkami, jejich přílohami i s informacemi v nich uvedenými, jež tvořily nedílnou součást těchto podmínek a byly k dispozici na webových stránkách, dále že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaná zde uvedla údaje o svém rodném čísle, dokladu totožnosti i bankovním účtu. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky do 19. 2. 2014. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, původnímu věřiteli ani žalobci ničeho nezaplatila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 se žalobce stal věřitelem uvedené pohledávky. Žalobce požadoval vrácení toliko jistiny půjčky, poplatek za poskytnutí půjčky v tomto řízení nepožadoval. Žalobce dále nárokoval zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Žalobce později doplnil, že čerpání poskytnuté zápůjčky žalované zprostředkovávala [právnická osoba] [anonymizováno], přičemž částky zápůjčky žalobce zasílal bezhotovostně dané společnosti, která peníze vyplatila žalované v hotovosti. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 12. 2. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se původní věřitel zavázat žalované poskytnout zápůjčku ve výši 2 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 200 Kč (celkem 2 200 Kč) do 19. 2. 2014, RPSN činila 14299,02 % a roční úroková sazba 521,43 % (smlouva o zápůjčce, příkaz k úhradě). Fakturou [číslo] ze dne 12. 2. 2014 žalobce vyúčtoval žalované částku 2 200 Kč, jež byla splatná dne 19. 2. 2014 (označená faktura). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 se žalobce stal věřitelem dané pohledávky, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2018 (smlouva o postoupení pohledávek z uvedeného dne a oznámení o postoupení pohledávky ze zmíněného dne). Ani přes výzvu ze dne 13. 2. 2020 nebylo zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku žalobci zaplatila (výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka z uvedeného dne). Zápůjčka ve výši 2 000 Kč byla zaslána na účet [právnická osoba] [anonymizováno], která zápůjčku vyplatila v hotovosti žalované (zpráva [právnická osoba] včetně výpisu transakcí od 1. 2. 2014 do 1. 3. 2014, blíže neoznačená listina ohledně úhrady na účet [číslo] zpráva [právnická osoba] [anonymizováno] a vyrozumění včetně sdělení k oznámení podané Policií ČR). 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce se žalovanou uzavřeli ve smyslu ust. § 2390 a násl. o.z. smlouvu o zápůjčce. Žalobce se stal v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení se ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 2 000 Kč vrátit za 7 dní rovněž i úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 200 Kč. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, což koresponduje i ve smlouvě označenými náklady RPSN ve výši 14299,02 % a roční úrokovou sazbou ve výši 521,43 %. Tato částka je v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a době splácení. 8. Krajský soud v Plzni opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v [obec] č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020 apod.). 9. Soud je rovněž povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, jinak zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce důkazy prokazující zkoumání úvěruschopnosti nepředložil, v obdobných právních věcech dříve sám uváděl, že nedisponuje informacemi a důkazy k tomu, jak byla prověřena úvěruschopnost. I v tomto směru žalobce stíhá důkazní břemeno. 10. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že smlouva o zápůjčce je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a žalobci náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytl žalované jeho právní předchůdce, když se o tuto částku žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť jí bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 o.z. Soud proto žalobci přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2993 NOZ, spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 2 000 Kč (poskytnutá jistina), neboť žalovaná, která byla řádně vyzvána k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnila, čímž se dostala do prodlení. Žalobce má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatila. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobce požadoval toliko vrácení zapůj