25 C 223/2021-62 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 3 933 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě a dále s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 3 000 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení a částku 264 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne 5. 2. 2021 on-line smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě si žalovaný zapůjčil od žalobce částku 3 000 Kč, jež mu byla převedena na jeho účet č. [bankovní účet] dne 8. 1. 2021. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (tj. celkem 3 933 Kč) do 4. 3. 2021 (respektive 8. 3. 2021). Částka 3 933 Kč sestávala z jistiny ve výši 3 000 Kč, poplatku za zprávu ve výši 840 Kč a smluvního úroku v kapitalizované výši 93 Kč. Žalobce popsal, jakým způsobem došlo k uzavření této smlouvy a posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný nedodržel sjednané smluvní podmínky a nehradil splátky, a to ani přes výzvy žalobce (první upomínka ze dne 23. 3. 2021 a druhá upomínka ze dne 7. 4. 2021), poslední výzva mu byla zaslána 28. 4. 2021. Na dané výzvy nereagoval, z jeho strany nebylo ničeho uhrazeno. Žalobce dále požadoval přiznání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z částky neuhrazené jistiny, kterou kapitalizoval za období od 9. 3. 2021 do 4. 6. 2021 částkou 264 Kč. 2. Žalovaný se věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v registru obyvatel a na další soudem zjištěné adresy. K nařízenému ústnímu jednání se účastníci bez předchozí omluvy nedostavili ani nepožádali o odročení tohoto jednání. Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli dne 5. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 0,1 % denně a s poplatkem ve výši 840 Kč, celkem ve výši 3 933 Kč do 8. 3. 2021, RPSN bylo stanoveno ve výši 2 324,81 % Vedle toho byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobce zaslal na účet žalovaného částku 3 000 Kč dne 5. 2. 2021, z tohoto účtu mu předtím žalovaný zaslal částku 1 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru včetně výpisu z internetového bankovnictví a výpisu z účtu žalovaného, výdajový pokladní doklad z 5. 2. 2021 a splátkový kalendář, tvořící přílohu [číslo] smlouvy o spotřebitelském úvěru, všeobecné a obchodní podmínky žalobce, výpočet RPSN, žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 5. 2. 2021 a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 2. 2021, protokol o podpisu smluvních dokumentů). Žalovaný žalobci předložil své osobní doklady i pracovní smlouvu a dohodu o pracovní smlouvě, dále výpis ze svého účtu a výplatní pásky, čestně prohlásil, že nepřipravil insolvenci a nemá žádné úvěry, žalobce jej prověřil i v centrální evidenci exekucí (kopie občanského průkazu žalovaného včetně průkazu o povolení k trvalému pobytu, průkazu zdravotní pojišťovny, pracovní smlouva a dohoda k pracovní smlouvě, zmíněné výpisy z účtu žalovaného a výplatní lístek žalovaného, výsledek vyhledávání dotazů v Centrální evidenci exekucí). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván dopisy ze dne 23. 3. 2021, 7. 4. 2021, 28. 4. 2021 a výzvou učiněnou prostřednictvím zástupce žalobce ze dne 13. 5. 2021 (první a druhá výzva k uhrazení dlužné částky včetně podacích archů, emailová korespondence z 28. 4. 2021 a výzva k plnění z 13. 5. 2021 včetně podacího archu). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobci zaplatil. 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 1796 NOZ neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle ust. § 2993 NOZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. NOZ smlouvu o úvěru. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením. Podle ust. § 580 NOZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 NOZ). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 3 000 Kč vrátit za 31 dní i úrok ve výši 0,1 % denně a poplatek za poskytnutí a správu úvěru ve výši 840 Kč (celkem 3 933 Kč). V případě prodlení pak nastupovaly další sankce, především smluvní pokuta. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení. 10. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 NOZ vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 NOZ. Žalobce je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 NOZ (§ 1802 NOZ), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný zavázal k placení úroku ve výši 0,1 % denně. Při přepočtu však úrok činí 1 % denně (vyčíslený úrok včetně poplatku 840 Kč: zapůjčená jistina 3 000 Kč x 100: 31 dní = 1 % denně = 365 % ročně). RPSN byla ve smlouvě o spotřebitelském úvěru vyčíslena výší 2 324,81 %. Danou výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobke