28 C 149/2021-21 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 9 546,71 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 17. 11. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1789 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 4 208 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 920 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 11. 1. 2019. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, kdy poslední příslušnou splátku uhradil dne 12. 1. 2018. Ke dni 14. 5. 2048 činila dlužná jistina částku 9 041,71 Kč a dlužný poplatek částku 6 763,29 Kč. Po tomto datu do data postoupení pohledávky bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 6 258,29 Kč, žalovaný tak do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 8 158,29 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně dopisem ze dne 20. 1. 2020 informován. Po datu postoupení pohledávky nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 9 546,71 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 213,53 Kč a dlužného poplatku ve výši 3 333,18 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 1 872 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 944,28 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z částky 6 213,53 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 213,53 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 17. 11. 2017 smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se taktéž zavázal hradit v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 920 Kč a odměny za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 208 Kč, a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po 316 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře, kde byla v případě sjednání úhrady formou 60 splátek sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně. RPSN byla stanovena ve výši 241,97 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný dosud uhradil žalobkyni částku 8 158,29 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji uložil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. 7. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedenou smlouvu o zápůjčce z níže uvedených důvodů je nutno nahlížet jako na neplatně uzavřenou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, když žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč uhradit dále poplatek ve výši 8 917 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na tři části, a to na úrok, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení a odměnu za administrativní činnost a komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy s žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 8 917 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích s tím, že se tak jedná ujednání o úrocích, které činí cca 86 ročně % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je neplatná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na neplatnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017. 8. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 10 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil částku 8 158,29 Kč, po postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 1 841,71 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že listina byla podána k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 19. 2. 2020 a do 10. dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 29. 2. 2020. Jelikož tak neučinil, dostal se od 1. 3. 2020 do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. 9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 10. O