28 C 98/2021-42 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 18. 1. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 53 205 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 26. 5. 2020 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 53 205,48 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 25. 9. 2020. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů a to včetně celého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti u žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídající dokumentu – smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaná čerpala ve výši 53 205,48 Kč se splatností dne 25. 9. 2020. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází. Úvěr byl žalované poskytován na její bankovní účet. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu v rámci upomínek a v neposlední řadě v rámci upomínky předžalobní. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka postoupena žalobkyni. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listin bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] eviduje uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené se žalovanou, která byla identifikována rodným číslem, adresou, telefonním kontaktem a emailovou adresou. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč s tím, že výše úvěrového limitu však může být nižší a to v souladu s podmínkami čerpání. RPSN byla sjednána ve výši 227,80 %. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud dále zjistil, že úroková sazba byla stanovena ve výši 10,40 % měsíčně (smlouva o revolvingovém úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně dále soudu předložila listinu označenou jako [jméno] aplication info, ze které vyplynulo, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, kdy poskytnutí peněžní částky ve výši 40 000 Kč taktéž vyplynulo z potvrzení o provedené platbě vystavené dne 26. 5. 2020 a z potvrzení [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávky a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2020 soud má za zjištěné, že pohledávka byla postoupena žalobkyni s tím, že žalovaná byla o postoupení pohledávky písemně informována. S předžalobní upomínkou ze dne 27. 10. 2020 byla žalovaná upomínána k uhrazení dlužné částky. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účast zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 8. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. Soud uvádí, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním a to díky výši úrokové sazby, která činila 10,40 % měsíčně a sazbě RPSN (227,80 %). Soud v daném případě sice vycházel z respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, která byla v uzavřené smlouvě vyjádřena, soud taktéž nemá pochybnosti o tom, že žalovaná právní jednání učinila, o čemž svědčí to, že uvedla své identifikační údaje a částka byla připsána na její účet. Smluvní volnost je však nutnost ve spotřebitelských smlouvách nutno korigovat požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně ve prospěch spotřebitele. Pokud jsou taková ujednání obecně nespravedlivá a rozporná s dobrými mravy, je nutné k tomuto přihlédnout z úřední povinnosti. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankou při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Pokud byl v případě smlouvy sjednán úrok ve výši 10,40 % měsíčně, kdy obvyklá úroková sazba činila v předmětné době 8,10 % ročně, pak se nedá hovořit o běžném úroku či úroků sazbě, která je i dle aktuálně rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR shledávána ještě jako odůvodněná (sazba řádově trojnásobná oproti běžné úrokové sazbě). Sjednaný úrok tak soud považuje za zcela nemravný, se znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku. Navíc je třeba zdůraznit, že právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě smlouvu se žalovanou neuzavřel, pokud by na jeho podmínky nepřistoupila, je zde tedy evidentní výrazná nerovnováha práv a povinností každé ze smluvních stran. Z těchto důvodů je nutno na požadavek žalobkyně nahlížet jako na nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když v řízení bylo prokázáno, že částka 40 000 Kč byla žalované bez pochyby ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuta. Soud tedy žalobě co do této částky vyhověl a to včetně požadovaného příslušenství s tím, že úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od data 4.11.2020, když z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byla žalovaná vyzývána žalobkyní v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2020, kdy dle přiloženého poštovního podacího archu byla výzva podána k poštovní přepravě téhož dne. V souladu s ustanovením § 573 občanského zákoníku se výzva dostala do sféry žalované dne 2.11.2020 a nejpozději dne 3.11.2020 měla žalovaná vrátit poskytnuté peněžní prostředky, když tak neučinila, dostala se od 4.11.2020 do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého soud náhradu nákladů řízení s ohledem na částečný úspěch žalobkyně poměrně rozdělil. V případě plného úspěchu ve věci by měla žalobkyně v daném případě nárok na náhradu nákladů řízení sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 129 Kč a odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/96 Sb. za tři úkony právní služby po 3 260 Kč za jeden úkon (převzetí a příprava v zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka) spolu s paušální náhradou hotových výdajů ke každému z uvedených právní služby po 300 Kč dle zmíněné vyhlášky. Zástupci žalobkyni dále náleží DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Náklady řízení by při plném úspěchu žalobkyně představovaly částku 15 051,80 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně pak činí 49,13 % (v rámci nákladů řízení přihlédnuto i k požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyni tak náleží na náhradě nákladů řízení částka 7 394,95 Kč. 11. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.