30 C 252/2021-63 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 20 808 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 306 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, a dále úrok ve výši 95,95 % ročně z částky 11 949 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 56 678 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela dne 17. 9. 2019 s žalovanou jako úvěrovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které této poskytla úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně sjednaného efektivního úroku ve výši 151,70 % ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách po 1 017 Kč, a to počínaje měsícem říjen 2019 na základě sjednaného splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Kredibilita žalované pak byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení dlužníka, dále lustrací v databázi [příjmení] a NRKI. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, když uhradila toliko dne 12. 11. 2019 částku 2 700 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru v celkové výši 498 Kč (2x 249 Kč), a to v souvislosti s prodlením úhrady splátek [číslo] kdy žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou shora uvedených splátek po dobu delší než 30 dnů. V důsledku prodlení žalované dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů dle bodu 6.2 v celkové výši 600 Kč (3x 200 Kč), kdy žalovaná se ocitla v prodlení v délce 15 dnů u splátek [číslo] [číslo] [číslo]. V důsledku shora specifikovaného prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, a to k datu 16. 2. 2020. Dle bodu 6.4 smlouvy se následně ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré neuhrazené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí jistiny, kdy tato celkem činila částku 14 142,17 Kč. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 18. 2. 2020 až do jejího zaplacení. Žalobkyně pak zkapitalizovala smluvní pokutu ke dni podání žaloby. Celková dlužná pohledávka tak sestává z dlužné jistiny ve výši 14 142,17 Kč, smluvní pokuty ve výši 498 Kč, náhrady nákladů vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč, a smluvní pokuty ve výši 5 502 Kč. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradila. 2. Podáním ze dne 10. 9. 2021 pak vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do úroku ve výši 60,95 % ročně z částky 11 949 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení. Shora uvedený procesní postup odůvodnila s odkazem na aktuální vývoj judikatury Nejvyššího soudu ČR. 3. K projednání věci bylo u zdejšího soudu nařízeno ústní jednání, ke kterému se žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, když byla k tomuto řádně a včas předvolána. Soud proto ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti žalované. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvního formuláře a úvěrové smlouvy [číslo] vyplynulo, že tuto uzavřela žalobkyně jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovanou. Na základě shora uvedené smlouvy se pak žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč při úrokové sazbě ve výši 151,70 % ročně, přičemž byla dohodnuta jako pevná výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Úrok pak byl počítán jako efektivní úroková míra, když v daném kalendářním měsíci se bere v potaz přesný počet dnů v měsíci s tím, že délka každého roku je 365 dnů. Smluvní strany se dále dohodly, že žalobkyně je oprávněná na úroku za poskytnutí úvěru, který přiroste po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % z celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit. První splátka úvěru měla být uhrazena v říjnu 2019. V bodě 6.1 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 30 dnů, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč, a to za každou splátku, se kterou se ocitla v prodlení v délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru již další právo na požadování této smluvní pokuty nevzniká. Maximální součet veškerých smluvních pokut pak činil 2 999 Kč. V bodě 6.2 bylo dále sjednáno právo žalobkyně požadovat na žalované náhradu účelně vynaložených nákladů, které vzniknou v souvislosti s prodlením s úhradou splátky, kdy u každé takové splátky byla oprávněna požadovat při prodlení minimálně 15 dnů částku 200 Kč. V bodě 6.3 pak bylo sjednáno pro případ, že by se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části po dobu 65 dnů oprávnění žalobkyně odepřít plnění závazků ze smlouvy, dále automatické zesplatnění úvěru, kdy dnem zesplatnění se stává okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, smluvní pokuty a náhrada nákladů. V bodě 6.5 pak bylo dále sjednáno, že žalobkyni v případě, že žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradí novou jistinu, vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatění úvěru až do jejího úplného uhrazení. Ze splátkového kalendáře vyplynulo, že první splátka měla být uhrazena dne 12. 10. 2019 a poslední splátka dne 12. 9. 2023. Z dokladu o vyplacení jistiny úvěru má soud dále za prokázané, že žalovaná celý úvěr čerpala dne 18. 9. 2019 bezhotovostně převodem na účet [číslo] [bankovní účet]. Z výzvy ze dne 12. 2. 2020 dále vyplynulo, že žalobkyně urgovala žalovanou ohledně úhrady splátek, se kterými byla v prodlení. Z platební historie a tvrzení žalobkyně pak dále vyplynulo, že žalovaná na jistinu a příslušenství úvěru uhradila toliko dne 12. 11. 2019 částku 2 700 Kč. Z dopisu žalobkyně ze dne 11. 8. 2021 vyplynulo, že ke dni 16. 2. 2020 došlo k zesplatnění úvěru, kdy tento sestával z jistiny ve výši 11 949 Kč, smluvní pokuty ve výši 498 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 502 Kč a sjednaného úroku. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. 8. Předně je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou: povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy o úvěru pak plyne, že úrok byl sjednán ve výši 151,70 % ročně, kdy soud nepřistoupil na argumentaci žalobkyně týkající se přepočtu„ efektivního úroku“, když pokud jde o úrok 151,70 % ročně, pak tento je v úvěrové smlouvě jednoznačně sjednán jako pevná výpůjční úroková sazba, kdy pokud je ve smlouvě v bodě 2.1 uvedeno, že úroky se počítají jako efektivní úroková míra, pak se bere v potaz toliko přesný počet dnů v měsíci s tím, že délka každého roku je 365 dnů. O shora uvedeném úroku nelze v žádném případě uvažovat jako o úroku přiměřeném, když soudu je s jeho rozhodovací činnosti známé, že v roce 2019 se úroková míra bank pohybovala okolo 19 % ročně a žalobkyně požaduje úrokovou míru více než šestinásobnou), a z tohoto pohledu úvěrujícím požadovaný úrok se jeví jako nepřiměřený. Pokud v daném období byly bankami poskytovány úvěry a půjčky, kdy se úroková sazba pohybovala okolo 19 % za jeden rok, tak i v případě, že by soud vzal v úvahu, že se může jevit přiměřenou i úroková sazba o polovinu vyšší n