31 C 203/2021-52 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 19. 4. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 881,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 881,60 Kč od 17. 10. 2019 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2020, uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 19. 9. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 16. 10. 2019. Předmětem žaloby pak je jistina úvěru ve výši 4 000 Kč a dále nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 881,60 Kč, který byl rovněž splatný dne 16. 10. 2019. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Po registraci žalované byl žalované zřízen uživatelských účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem, když po dokončení registrace vzniklo žalované právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani přes písemnou upomínku ze dne 6. 4. 2021. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 2 000 Kč a celková výše nároku žalobce tak představuje 5 881,60 Kč. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve spojení se smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] má soud za prokázané, že tato měla být uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou jako klientem dne 16. 9. 2019, když na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala tento vrátit zpět spolu s poplatkem ve výši 1 525,88 Kč po slevě (před slevou 3 999,96 Kč), a to do 16. 10. 2019 RPSN byla sjednána ve výši 9 349,10 %. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 30. 7. 2021 má soud za prokázané, že na účet žalované byla v období od 19. 9. 2019 do 23. 9. 2019 poskytnuta částka 4 000 Kč. Z přípisu ze dne 6. 4. 2021 má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni. Z výzvy ze dne 6. 4. 2021 má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 8. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalované byl dne 16. 9. 2019 poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni ještě částku 1 526 Kč, označovanou jako poplatek, a to vše do 16. 10. 2019. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 9 349,10 %, ale také při přepočtu v úrokové sazbě ročně ve výši 464 %. Je však evidentní, že žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 4000 Kč, když z této částky uhradila 2000 Kč, jak vyplývá ze samotného tvrzení žalobkyně obsaženého v žalobě. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen do částky 2 000 Kč. Jelikož se pak žalovaná se zaplacením této části dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 12. 4. 2021, tedy ode dne následujícího po lhůtě uvedené v upomínce ze dne 6. 4. 2021, kdy byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud osvědčenou v souladu s ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 12. Protože byla žalovaná ve věci převážně úspěšný, ale náklady řízení mu nevznikly, podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 13. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.