31 C 372/2020-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 31. 8. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 709,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 9. 2018 do zaplacení jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne 23. 8. 2017 se společností [právnická osoba] [IČO] jako úvěrujícím (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů převedena na společnost [právnická osoba] [IČO]) smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, když tuto částku se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli spolu s úrokem ve výši 4 200 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru a správu úvěru ve výši 3 300 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru ve výši 600 Kč a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč, celkem tedy částku 25 950 Kč, v pravidelných 13 měsíčních splátkách, když poslední splátka byla splatná dne 23. 9. 2018. Žalovaný své závazky ze smlouvy řádně a včas nesplnil, ocitl se tak v prodlení a z titulu smlouvy o úvěru je v prodlení s úhradou částky ve výši 23 400 Kč. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem byl podstatný jeho pravidelný a prokazatelný měsíční příjem. Žalovaný předložil pro získání úvěru občanský průkaz a dále pak dokumenty, např. výpis z bankovního účtu žalovaného, pracovní smlouvu či jiné potvrzení o výši příjmů. V článku V. smlouvy o úvěru pak byla sjednána povinnost žalovaného uhradit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž se ocitne v prodlení do zaplacení. Touto žalobou tedy žalobkyně požaduje k zaplacení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 23 400 Kč za dobu od 24. 9. 2018 do 20. 8. 2020, tedy smluvní pokutu za 697 dnů ve výši 16 309,80 Kč. Původní věřitel pak svoji pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupil na společnost [právnická osoba], která následně pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 postoupila žalobkyni. Žalobkyně pak žalovaného o zaplacení dlužných částek vyzývala, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 23. 8. 2017, když na základě této smlouvy poskytl úvěrující úvěrovanému částku 15 000 Kč v hotovosti před podpisem této smlouvy, když žalovaný se tuto částku zavázal uhradit zpět společně s dohodnutým úrokem a sjednanými poplatky ve výši 10 950 Kč, celkem tedy částku 25 950 Kč ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč (poplatek za uzavření smlouvy 600 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč), úrok byl sjednán ve výši 28 % ročně, v článku V. bod 4 pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za prodlení z částky s níž je dlužník v prodlení. Z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru má soud za prokázané splátky, které byl žalovaný povinen původnímu věřiteli splatit. Z čestného prohlášení ze dne 23. 8. 2017 má soud za prokázané, že žalovaný sdělil, jaké má měsíční výdaje s bydlením. Z výzvy ze dne 24. 7. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z oznámení ze dne 24. 7. 2020 má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky na [právnická osoba]. 6. Z podání žalobkyně doručenému zdejšímu soudu dne 6. 1. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni neuhradil ani 1 ze splátek. Částka ve výši 23 400 Kč pak se sestává z jistiny ve výši 15 000 Kč, z neuhrazeného poplatku za správu úvěru ve výši 3 300 Kč, z neuhrazeného inkasního poplatku ve výši 900 Kč, z neuhrazeného úroku z úvěru za dobu od 23. 8. 2017 do 23. 9. 2018 ve výši 4 200 Kč, když žalobce požaduje z uplatňované jistiny rovněž úrok z prodlení. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 10. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Po zhodnocení provedeného dokazování má soud za prokázané, že žaloba je z převážné části důvodná, když mezi právní předchůdcem žalobkyně a žalovaným měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, žalovanému byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 15 000 Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 10 950 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 25 950 Kč. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. V daném případě soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků byla sjednána nemravně 79 % ročně. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Soud v tomto odkazuje například na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni neuhradil. Tento nárok žalobkyně je pak nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyně se stala v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, věřitelem dané pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. S ohledem na shora uvedené soud žalobě z větší části vyhověl a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni nesplacenou částku ve výši 15 000 Kč s ohledem na prodlení žalovaného, přiznal soud žalobkyni rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 28.7.2020, tedy ode dne následujícího po doručení výzvy ze dne 24.7.2020, když toto je prv