13 C 33/2022-19 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 357,48 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] jíž mu poskytla zápůjčku ve výši 14 000 Kč, žalovaný však svým povinnostem ze smlouvy řádně nedostál a svůj dluh vůči původnímu věřiteli splnil toliko zčásti. [příjmení] 11 357,48 Kč představuje jistinu zápůjčky. Na příslušenství vymáhané pohledávky žalobkyně požadovala 29 % roční úroky z jistiny od [datum] do [datum] ve výši 1 436,41 Kč, 10 % roční úroky z prodlení z jistiny od [datum] do [datum] ve výši 1 590,05 Kč a 29 % roční úroky a 10 % roční úroky z prodlení z jistiny od [datum] do zaplacení. 2 Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci se opírá o ustanovení čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a o skutečnost, že žalovaný jakožto spotřebitel měl v době zahájení řízení bydliště v České republice (viz výpis z registru obyvatel na č.l. 8 spisu). 3 Žalovaný se k žalobě, jež mu byla doručena uložením s účinky ke dni [datum] (viz doručenku připojenou k č.l. 9 spisu), nevyjádřil. 4 Soud ve věci konal jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z něj omluvil, o jeho odročení nepožádal. Žalovaný, jemuž bylo předvolání k jednání doručeno dne [datum] (viz doručenku připojenou k č.l. 13 spisu), se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud však dospěl k závěru, že ve věci je možno rozhodnout na základě obsahu spisu, a proto věc při tomto jednání projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. 5 Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a z jejích smluvních podmínek soud zjistil, že tohoto dne mezi sebou původní věřitel, jednající svojí [pobočka], a žalovaný, mající bydliště v [obec], uzavřeli podle českého práva písemnou smlouvu o zápůjčce [číslo] jíž původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč na úrok 29 % ročně; žalovaný zápůjčku v hotovosti převzal a zavázal se ji vrátit a v souvislosti s ní sjednaný„ poplatek“ ve výši 12 283 Kč, zahrnující úrok ve výši 2 504 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, a úhradu pojistného ve výši 1 800 Kč zaplatit v místě svého bydliště v hotovosti v 59 týdenních splátkách po 469 Kč a v jedné další týdenní splátce ve výši 412 Kč, přičemž první splátka bude splatná do týdne od uzavření smlouvy a každá další k ultimu dalšího týdenního období. Pro případ, že souhrnná výše splátek, s nimiž bude žalovaný v prodlení, přesáhne dvanáctinásobek první týdenní splátky, bylo sjednáno právo původního věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, jíž není dotčen nárok původního věřitele na náhradu škody vzniklé prodlením žalovaného, přičemž žádné sankce pro případ, že by byla porušena původním věřitelem, smlouva nestanoví, dále právo původního věřitele na poplatek za upomínku ve výši 300 Kč s tím, že maximální počet upomínek bude 10, a právo původního věřitele na poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání pohledávek ve výši 1 000 Kč. Bylo též sjednáno právo původního věřitele započíst svoji i nesplatnou pohledávku vůči žalovanému proti i splatné pohledávce žalovaného vůči němu. 6 Soudu je z jeho činnosti známo, že obvyklá sazba úroků ze spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy činila 8 % ročně. 7 Z tabulky umoření soud zjistil, že po uzavření smlouvy zaplatil žalovaný na svůj dluh celkem 5 040 Kč, přičemž poslední platba byla provedena dne [datum]. 8 Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že na základě smlouvy ze dne [datum] původní věřitel postoupil své pohledávky vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy žalobkyni. 9 Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že tohoto dne zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhů z výše uvedené smlouvy v celkové výši 27 061,52 Kč do [datum]. 10 Z podacího lístku soud zjistil, že výzva k plnění byla žalovanému dne [datum] odeslána poštou na jeho adresu uvedenou ve smlouvě. 11 Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný jí na částky požadované v tomto řízení dosud nic nezaplatil. 12 Na základě provedených důkazů, jež zhodnotil podle § 132 o.s.ř., učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: a) Dne [datum] mezi sebou původní věřitel, jednající svojí [pobočka], a žalovaný, mající bydliště v [obec], uzavřeli podle českého práva písemnou smlouvu o zápůjčce [číslo] jíž původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč na úrok 29 % ročně, ačkoli obvyklá sazba úroků ze spotřebitelských úvěrů poskytovaných tehdy bankami činila 8 % ročně; žalovaný zápůjčku v hotovosti převzal a zavázal se ji vrátit a v souvislosti s ní sjednaný„ poplatek“ ve výši 12 283 Kč, zahrnující úrok ve výši 2 504 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, a úhradu pojistného ve výši 1 800 Kč zaplatit v místě svého bydliště v hotovosti v 59 týdenních splátkách po 469 Kč a v jedné další týdenní splátce ve výši 412 Kč, přičemž první splátka bude splatná do týdne od uzavření smlouvy a každá další k ultimu dalšího týdenního období. Pro případ, že souhrnná výše splátek, s nimiž bude žalovaný v prodlení, přesáhne dvanáctinásobek první týdenní splátky, bylo sjednáno právo původního věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, jíž není dotčen nárok původního věřitele na náhradu škody vzniklé prodlením žalovaného, přičemž žádné sankce pro případ, že by byla porušena původním věřitelem, smlouva nestanoví, dále právo původního věřitele na poplatek za upomínku ve výši 300 Kč s tím, že maximální počet upomínek bude 10, a právo původního věřitele na poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání pohledávek ve výši 1 000 Kč. Bylo též sjednáno právo původního věřitele započíst svoji i nesplatnou pohledávku vůči žalovanému proti i splatné pohledávce žalovaného vůči němu. b) Po uzavření smlouvy zaplatil žalovaný na svůj dluh celkem 5 040 Kč, přičemž poslední platba byla provedena dne [datum]. c) Na základě smlouvy ze dne [datum] původní věřitel postoupil své pohledávky vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy žalobkyni. d) Přípisem ze dne [datum] zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhů z výše uvedené smlouvy v celkové výši 27 061,52 Kč do [datum]. Přípis byl žalovanému dne [datum] odeslán poštou na jeho adresu uvedenou ve smlouvě. 13 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 14 Použití českého práva na vztahy mezi účastníky se opírá o ustanovení čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy, a o skutečnost, že vztah z bezdůvodného obohacení, který je předmětem řízení, úzce souvisí se vztahem založeným úvěrovou smlouvou, v níž bylo jako rozhodné zvoleno české právo. 15 Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 16 Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17 Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18 Podle § 2999 odst. 1 obč. zák. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. 19 Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20 Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená