25 C 163/2022-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 1 850 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu právní předchůdce žalobce poskytl peněžní prostředky ve výši uvedené ve smlouvě, jež byly žalovanému zaslány na jeho bankovní účet, jehož číslo uvedl v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Smlouva byla považována za uzavřenou okamžikem, kdy žalobce poskytl žalovanému zápůjčku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na webových stránkách původního věřitele, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o půjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil se smluvními podmínkami, jejich přílohami i s informacemi v nich uvedenými, jež tvořily nedílnou součást těchto podmínek a byly k dispozici na webových stránkách, dále že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaný zde uvedl údaje o svém rodném čísle, dokladu totožnosti i bankovním účtu. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky do [datum]. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, původnímu věřiteli ani žalobci nedoplatil jistinu ve výši 1 850 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se dne [datum] se žalobce stal věřitelem uvedené pohledávky. Žalobce požadoval vrácení toliko jistiny půjčky, poplatek za poskytnutí půjčky v tomto řízení nepožadoval. Žalobce dále nárokoval zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Žalobce doplnil, že žalovaný uhradil částku 3 150 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Z prohlášení pro stávajícího klienta, z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] a potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum] vyplývá, že původní věřitel převedl žalovanému dne [datum] na jeho účet částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za úvěr ve výši 1 650 Kč do [datum] RPSN činila 3112,64 % a roční úroková sazba 401,5 %. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] se žalobce stal věřitelem dané pohledávky, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek z uvedeného dne a oznámení o postoupení pohledávky ze zmíněného dne včetně podacího archu). Ani přes výzvu ze dne [datum] nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobci zaplatil (výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka z uvedeného dne včetně podacího archu). 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2390 a násl. o.z. smlouvu o zápůjčce, neboť taková smlouva nebyla soudu předložena a uzavření takové smlouvy nevyplývá ani z předloženého prohlášení pro stávajícího klienta, k němuž není doplněno, kdo a kdy jej vystavil, stejně tak chybí podpisy oprávněných osob. Nárok žalobce tak bylo na místě posoudit dle § 2991 a násl. o.z. (viz dále). Žalobce se stal v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 8. Avšak i za situace, že by žalobce řádně prokázal uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce, soud by z úřední povinnosti musel zkoumat její platnost. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení se ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč vrátit za 12 dní rovněž i úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 1 650 Kč. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, což koresponduje i ve smlouvě označenými náklady RPSN ve výši 3112,64 % a roční úrokovou sazbou ve výši 401,5 %. Tato částka je v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a době splácení. 9. Krajský soud v Plzni opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020 apod.). 10. Soud je rovněž povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, jinak zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce důkazy prokazující zkoumání úvěruschopnosti nepředložil, v obdobných právních věcech dříve sám uváděl, že nedisponuje informacemi a důkazy k tomu, jak byla prověřena úvěruschopnost. I v tomto směru žalobce stíhá důkazní břemeno. 11. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobce neprokázal uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce, taková smlouva by navíc byla neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalobci náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytl žalovanému jeho právní předchůdce, když se o tuto částku žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť mu bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 o.z. Soud proto žalobci přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2993 NOZ, spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 1 850 Kč (poskytnutá jistina – dosavadní úhrady), neboť žalovaný, který byl vyzván k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení. Žalobce má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatil. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobce požadoval toliko vrácení zapůjčené jistiny. Žalovanému byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 a ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který