25 C 239/2022-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 78 361 Kč spolu s úrokem ve výši 42 % ročně z částky 30 084,72 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 1 923,55 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 30 084,72 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 21. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, jež žalovaná převzala v hotovosti, což potvrdila své podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 33 661 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2 861 Kč. Úroková sazba činila 42 %. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když sjednané splátky řádně a včas nesplácela, uhradila pouze dne 17. 12. 2019, 21. 1. 2020 a 20. 2. 2020 3 x částku 2 900 Kč (celkem 8 700 Kč), jež žalobkyně započetla zčásti na jistinu a zčásti na poplatky (viz žaloba). Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 30 084,72 Kč a na dlužném poplatku částky 29 876,28 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. K tomuto dni činila dlužná částka 80 284,55 Kč. Tato částka se sestávala z nesplacené jistiny ve výši 30 084,72 Kč dlužné části poplatku ve výši 29 876,28 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 17 500 Kč, sankčních poplatků v částce 900 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 1 923,55 Kč Ani přes výzvu žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Žalobkyně doplnila, že z důvodu prodlení žalované s úhradou jednotlivých splátek vzniklo v souladu se smluvním ujednáním rovněž právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek a dále nárok na sankční poplatek v celkové výši 900 Kč Ani přes výzvu žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel a na další soudem zjištěné adresy. K jednání soudu, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni, se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 21. 11. 2019 smlouvu označenou jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 33 661 Kč (celkem 68 661 Kč) v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 2 861 Kč, poslední splátku ve výši 2 858 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 17 309 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 16 352 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (smlouva o úvěru z uvedeného dne včetně smluvních podmínek a standardní informace o spotřebitelském úvěru). Výše výpůjční úrokové sazby činila dle smlouvy 42 % ročně. Dle čl. 6 a 6.3. smluvních podmínek byla žalovaná v případě prodlení s úhradou svých závazků zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatek za upomínku á 300 Kč. Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná zaplatila celkem částku 8 700 Kč, zbývající část v celkové výši 78 361 Kč (dlužná jistina a dlužný poplatek – viz výše) již nedoplatila. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 1. 2. 2022 byla tato skutečnost oznámena žalované (zmíněný dopis). Žalovaná byla vyzvána k okamžitému splacení dluhu dopisem ze dne 10. 2. 2022 (označený dopis). K úhradě dlužné částky byla žalovaná dále vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 20. 5. 2022 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni splnila. 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 35 000 Kč vrátit za 24 měsíčních rovněž i úrok a úplatu za poskytnutí úvěru v celkové výši 33 661 Kč, jež téměř odpovídá výši zapůjčené jistiny. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Vedle toho byla žalovaná pro případ prodlení povinna hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek či oznámení o zesplatnění. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení. 9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o. z. Právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaná nepochybně věděla, že sjednává tuto smlouvu s