30 C 31/2022-54 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 25. 12. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit mu částku 20 000 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost druhého z žalovaných. Návrh odůvodnil tím, že dne 11. 7. 2017 byla mezi žalobcem jako poškozeným a žalovaným 1. jako škůdcem uzavřena dohoda o odškodnění, ve které v bodu I. žalovaný 1. ve shodě s žalobcem prohlásil, že žalobce byl v důsledku jeho jednání nucen opustit domov na adrese v [obec], [ulice a číslo], byt [číslo] což mu přineslo značné sociální a existenční útrapy, když v důsledku konání žalovaného ztratil k uvedenému bytu užívací právo a následně i právo odkupu do osobního vlastnictví žalovaná 2. Zároveň mu v důsledku jednání žalovaného 1. vznikaly v průběhu doby od nuceného opuštění domova až do okamžiku uzavření dohody majetkové i nemajetkové újmy, které mu do té doby žalovaný 1. žádným způsobem neodškodnil, v důsledku čehož se v bodě II. dohody žalovaný 1. zavázal k vyplacení odškodného v částce 600 000 Kč žalobci a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč počínaje měsícem srpen 2017 vždy nejpozději do 25. dne každého měsíce. Žalovaný 1. je pak v prodlení s úhradami splátek za měsíce prosinec 2019 a leden 2020 vždy po 10 000 Kč. Původcem záměru na uzavření dohody pak měla být žalovaná 2., která zároveň měla diskutovat i její obsah s žalobcem před jejím uzavřením, kdy tato skutečnost byla zjištěna v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 16/2019. Žalovaná 2. se při sjednávání dohody zaručila za žalovaného 1., že bude na dohodu hrazeno s tím, že přislíbila, že na hrazení splátek ze strany žalovaného 1. dohlédne a úhrady na základě předmětné dohody bude žalobce pravidelně dostávat. Žalobce dále doplnil, že žalovaná by mohla dodržet slib, který mu dala, kdy v takovém případě, kdyby za žalovaného 1. hradila jeho dluh vůči němu z titulu zmíněné dohody, byl by jí pak žalovaný 1. dlužen a ona by tak plněním slibu podle názoru žalobce nijak neutrpěla. S ohledem na skutečnost, že žalovaný 1. na dohodu ničeho nehradí a žalovaná 2. se za žalovaného 1. fakticky zaručila, kdy tato rovněž ničeho nehradí, vyzval žalobce žalované 1. a 2. dopisem ze dne 18. 11. 2021 k úhradě splátek za prosinec 2019 a leden 2020 nejpozději do 2. 12. 2021. Žalovaní 1. a 2. i přes výzvu uvedenou shora na předmětný dluh dosud ničeho neuhradili. 2. Žalovaný 1. pak podal pouze blanketní odpor proti elektronického platebního rozkazu ze dne 10. 1. 2022 bez bližšího odůvodnění, když na další výzvy soudu k vyjádření se k žalobě již nereagoval. 3. Žalovaná 2. k věci samé uvedla, že žádnou dohodu, která by jí ukládala povinnost hradit žalobci částky nárokované v rámci žaloby, neuzavřela ani nepodepsala, když ze shora uvedeného důvodu by měla žaloba vůči její osobě být zamítnuta. Zároveň požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů, a to s ohledem na její dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, který již dokládala v dalších řízeních vedených u zdejšího soudu. 4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 3. 2022 č. j. 30 C 31/2022-33, které nabylo právní moci dne 29. 3. 2022, pak byla žalované 2. ustanovena opatrovnice v osobě [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo]. 5. Opatrovnice žalované 2. se k žalobě vyjádřila v rámci podání ze dne 8. 4. 2022, když zejména uvedla, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává a to z důvodu nedostatku věcné pasivní legitimace žalované 2. Dále doplnila, že žalobce se v rámci návrhu vůči žalované 2. domáhá splnění jejího údajného slibu o tom, že žalovaný 1. bude hradit dle dohody v návrhu specifikované, kdy žalobce shledává splnění takového slibu v tom, že to bude žalovaná 2., kdo za žalovaného 1. bude na základě shora uvedené dohody žalobci splátky hradit. K tomuto pak opatrovnice žalované 2. dále uvedla, že žalovaná 2. není dlužníkem ze závazkového vztahu, který by existoval mezi žalobcem a žalovaným 1. a z tohoto důvodu je tedy žaloba s požadavkem na uhrazení dvou dlužných splátek nedůvodná a je na místě tuto zamítnout. Tvrzení žalobce ohledně její úlohy týkající se okolností uzavření předmětné dohody tak, jak je líčí sám žalobce, se na pravdě nezakládají, nicméně i kdyby se zakládaly, pak toto je pro dané řízení zcela irelevantní. Žalobce se zjevně domáhá účasti žalované 2. z titulu blíže neurčeného ručení, kdy z pohledu žalobce by měla ručit za splnění závazků žalovaného 1. S odkazem na ustanovení § 2018 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, pak opatrovnice žalované 2. dále doplnila, že ručitelské prohlášení vyžaduje pro jeho platnost písemnou formu, kdy žalovaná i nadále popírá, že by vůči žalobci kdy prohlásila, že by ho uspokojila v případě, že by žalovaný 1. jako dlužník svůj dluh nesplnil, nicméně i kdyby tomu tak bylo, pak pouhé ústní prohlášení nemůže mít účinky platného ručitelského prohlášení. Za této situace pak žalobce nemůže být oprávněn požadovat po žalované 2., aby s žalovaným 1. hradila žalovanou pohledávku. 6. Po sdělení předběžného právního názoru ze strany soudu žalobce v podání ze dne 23. 2. 2022 uvedl, že i nadále trvá na žalobě vůči žalované 2. 7. K projednání věci bylo u zdejšího soudu nařízeno ústní jednání na den 31. 5. 2022, ke kterému se bez řádné a včasné omluvy žalovaný 1. nedostavil. Ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. pak byla věc projednána a rozhodnuta v jeho nepřítomnosti. 8. Pokud jde o návrh žalobce na vydání rozsudku pro zmeškání, který jako procesní úkon učinil na počátku ústního jednání konaného u zdejšího soudu dne 31. 5. 2022, tak k tomuto soud uvádí, že žalobce nebyl předvolán soudním vzorem 18, v rámci kterého by byl poučen o následcích nedostavení se k ústnímu jednání spočívajících mimo jiné i v možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, ale prostým soudním vzorem 17. K tomuto postupu soud vedla skutečnost, že předpokladem pro vydání rozsudku pro zmeškání je mimo jiné to, že z tvrzení žalobce obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce, kdy zmeškání nemá dle komentáře ustanovení § 153b o. s. ř. i aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR bez dalšího za následek, že žalovaný spor prohrává. Zákon tu pouze vytváří fikci, podle které se v důsledku zmeškání žalovaného považují tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za„ nesporná“; soud je pak povinen tímto způsobem„ zjištěný“ skutkový stav právně posoudit a kontumační rozsudek může vydat jen tehdy, je-li návrh žalobce z hlediska tímto způsobem„ zjištěného“ skutkového stavu věci po právu. V případě, že žaloba neobsahuje skutková tvrzení o všech okolnostech, které jsou pro právní posouzení věci podle hmotného práva významné, může žalobce žalobu o potřebné údaje doplnit, musí to však učinit tak, aby ještě před prvním jednáním ve věci mohlo být doplnění žaloby včas a řádně doručeno žalovanému. K případnému ústnímu doplnění skutkových tvrzení při prvním jednání (jehož se žalovaný neúčastní a nemůže se s ním seznámit) nelze při vydání kontumačního rozsudku přihlížet. V této souvislosti pak soud odkazuje na skutečnost, že ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě bez dalšího nevyplývala oprávněnost žaloby, a to i žalované 2., o čemž byl ostatně žalobcem dopisem soudu ze dne 17. 2. 2022 vyrozuměn. Proto rozsudek pro zmeškání vůči žalovanému 1. nebyl vydán. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z dohody o odškodnění bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 11. 7. 2017 mezi žalovaným 1. jako škůdcem a žalobcem jako poškozeným, kdy v bodě I. žalobce a žalovaný 1. shodně prohlásili, že v důsledku jednání škůdce byl žalobce jako poškozený nucen opustit domov na adrese v [obec], [ulice a číslo], byt [číslo] to již v roce 1998, kdy toto jednání mu v následujících letech, a to minimálně od roku 1998 do roku 2001 přivodilo značné sociální a existenční útrapy. V důsledku konání škůdce pak ztratil k uvedenému bytu uživatelské právo a následně právo odkupu do osobního vlastnictví i matka poškozeného žalovaná 2. Tuto skutečnost učinil žalovaný 1. nespornou, kdy dále žalobce a žalovaný 1. v článku I. dohody shodně prohlásili, že v důsledku jednání žalované 1. vznikají v průběhu doby od nuceného opuštění domova až ke dni uzavření dohody majetkové i nemajetkové újmy, které žalovaný 1. vůči žalobci nijak neodškodnil. V článku II. se pak žalovaný 1. zavázal vyplatit žalobci částku na odškodnění jeho útrap a ztrát specifikovaných v bodě I. ve výši 600 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč počínaje měsícem srpen 2017 k rukám žalobce vždy nejpozději do 25. dne každého měsíce. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaný 1. na předmětnou dohodu neuhradil splátky ve výši á 10 000 Kč za měsíce prosinec 2019 a leden 2020. S ohledem na nepřítomnost žalovaného na ústním jednání pak nebylo tomuto možné dát případně pou