34 C 165/2022-81 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 42 896 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výrocích. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 12. 7. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 19 496 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 592 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 7 626 Kč a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení ve výši 5 278 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 1 646 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané částky řádně a včas, čímž porušil své povinnosti ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 25. 5. 2020, žalovaný uhradil celkem 10 200 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila k tomuto dni na jistině 16 040,33 Kč a na poplatcích 13 255,67 Kč, též na kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 988,90 Kč a sankční poplatky ve výši 3 600 Kč. Pohledávka z této smlouvy včetně příslušenství byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku, na kterou žalovaný nijak nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud vzal za prokázané, že v písemné smlouvě o zápůjčce datované dne 12. 7. 2018 se společnost [právnická osoba], zavázala přenechat žalovanému peníze ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit a zaplatit za to právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 19 496 Kč, která je součtem 3 kalkulačních položek, a to součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 592 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 7 626 Kč a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení ve výši 5 278 Kč. Žalovaný peníze převzal v den uzavření smlouvy. Dlužnou částku se zavázal zaplatit v 24 měsíčních splátkách po 1 646 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 má za soud za prokázané, že pohledávka žalobkyně vůči žalovanému byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Dopisem ze dne 1. 2. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila postoupení pohledávky žalovanému. K zaplacení žalované částky vyzvala žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 21. 3. 2022, kterou dle podacího lístku odeslala žalovanému dne. 4. Po právní stránce soud posoudil věc podle §§ 2390 a 2392 odst. 1 věty první obč. zák. ve spojení s §§ 580 a 588 obč. zák., neboť projevy vůle právního předchůdce žalobkyně a žalovaného směřovaly k tomu, aby se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalovanému peníze, aby je užil podle libosti a žalovaný se chtěl zavázat peníze po dohodnutém čase vrátit, zaplatit úroky a vedle toho zaplatit též další plnění označená jako poplatek za administrativní zpracování zápůjčky a náklady za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný předmět půjčky převzal. 5. Žalovaný se chtěl zavázat zaplatit úroky, což § 2392 odst. 1 věta první obč. zák. výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 obč. zák., a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 obč. zák. přihlíží i bez návrhu. 6. Co se týká nepřiměřené výše úroků, je třeba uvést, že soud na rozdíl od žalobkyně za úrok nepovažuje pouze kapitalizovaný úrok vyjádřený jako první z kalkulačních položek vypočtených shora a jak je výslovně označen ve smlouvě. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna věřitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. V souzeném případě touto odměnou není toliko položka označena jako úrok, ale touto odměnou je součet všech kalkulačních položek„ poplatku“. Tento„ poplatek“ je třeba chápat celý jako kapitalizovaný úrok. Takové posouzení v obdobném případě přesvědčivě odůvodnil Krajský soud v Praze, v rozsudku ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, s nímž se zdejší soud ztotožňuje. Co se týká položek odměny, které smlouva označuje jako„ poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení“ a„ poplatek za administrativní činnosti a komfortní splácení“, materiálně se jedná o odměnu za sjednání závazku. S pravidelným sjednáním takové odměny však nový občanský zákoník ke smlouvě o zápůjčce, např. na rozdíl od obchodního zákoníku, který ve svém § 499 odměnu za sjednání závazku výslovně připouštěl u smlouvy o úvěru, nepočítá. Taková úprava u smlouvy o úvěru je odůvodněna tím, že se jedná o poplatek za udržování zdroje prostředků, které budou v budoucnu úvěrem poskytnuty. U smlouvy o zápůjčce k zapůjčení peněžních prostředků nedochází na požádání vydlužitele, a proto povinnost udržovat volné prostředky zapůjčiteli nevzniká. Další kalkulační položky„ poplatku“ tedy nejsou ekonomicky vzato ničím jiným, než odměnou věřitele za poskytnutí zápůjčky, a proto je třeba na ně hledět jako na součást úroku. V dané věci byla předmětem zápůjčky částka 20 000 Kč a k ní byl sjednaný úrok ve výši 19 496 Kč, tj. 76,24 % ročně. [ulice] procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu činila 8,72 % ročně. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu ji soud považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 7. Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat, že by právní předchůdce žalobkyně uzavřel spolu se žalovaným i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se administrativního poplatku a nákladů za hotovostní inkaso splátek, nelze část smlouvy týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 obč. zák. 8. Smlouvu o postoupení pohledávky soud hodnotil podle § 1879 a násl. obč. zák. K postoupení je způsobilá i pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení, je však třeba, aby ve smlouvě o postoupení pohledávky byla postupována pohledávka po skutkové stránce nezaměnitelně vymezená, což je v daném případě splněno. Omyl stran smlouvy ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009). 9. Jelikož je smlouva o zápůjčce neplatná, jsou účastníci si povinni podle § 2993 obč. zák. vrátit to, co plnili. Jelikož je v dané věci zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, přičemž dle žalobních tvrzení žalovaný zaplatil 10 200 Kč. Po zohlednění (odečtení) uhrazených částek od žalovaným přijatého plnění zůstává k vrácení 9 800 Kč. 10. K vrácení bezdůvodného obohacení vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 21. 3. 2022, který se do dispoziční sféry žalovaného dostal v souladu s pravidlem uvedeným v § 573 obč. zák. třetí pracovní den po odeslání. Tuto výzvu soud podřadil pod § 1958 odst. 2 obč. zák. Z toho důvodu byl žalovaný povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Nezaplatil-la žalovaný v tento den, byl od následujícího dne ve smyslu § 1968 věty první obč. zák v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 věty první obč. zák. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 9 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 3. 2022 do zaplacení a ve zbytku žalobu shledal nedůvodnou. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně převážně úspěšný žalovaný by měl proti žalobkyni právo na náhradu části svých nákladů řízení. Jelikož mu však žádné náklady nevznikly, soud povinnost k jejich náhradě žalobkyni neukládal.