13 C 80/2023-46 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], se žalobkyně domáhá vydání, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 23 304,97 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba]), Byla dne [datum] uzavřena smlouva o [anonymizováno], v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Ve smlouvě a v dispozicích ke smlouvě se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých [číslo] dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Právní předchůdce žalobkyně proto využil svého práva ze smlouvy a zrušil žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 23.104,97 Kč převedl dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] O převedení debetního zůstatku ve výši 23.104,97 Kč na zvláštní úvěrový účet byl žalovaný písemně informován a byl vyzván k jeho okamžitému splacení do [datum]. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Dlužná částka se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 30,00 % ročně dle úrokového lístku [příjmení] platného ke dni zesplatnění. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě má žalobce nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci. 4. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla dne [datum] uzavřena smlouva označená jako Smlouva o [anonymizováno], kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal kromě vedení běžného účtu povolit žalovanému debetní zůstatek na tomto běžném účtu. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně upřesnila a doložila písemnými důkazy, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byl dne [datum] uzavřen dodatek ke smlouvě, na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč a žalovaný byl povinen udržovat na svém běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % poskytnutého povoleného limitu, tj. 10 000,00 Kč a dále se zavázal, že nepřekročí výši poskytnutého povoleného limitu. V důsledku porušování povinností žalovaného došlo ze strany právního předchůdce žalobkyně de facto k zesplatnění jeho dluhu ve výši jistiny 23 104,97 Kč, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Kromě dluhu vyplývajícího ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, který soud posoudil jako smlouvu o úvěru, vznikl nárok na zaplacení částky 200 Kč coby poplatku za převedení debetního zůstatku kontokorentu na úvěrový účet, a to v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, které byly nedílnou součástí smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně. Výše úroku za nepovolený debetní zůstatek na účtu žalovaného po jeho zesplatnění vyplývá z úrokového lístku obsahujícího roční úrokové sazby ve znění účinném od 7.7.2004 jakož i ze všeobecných obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prostřednictvím jejího právního zástupce výzvou podle § 142a, o.s.ř. ze dne [datum]. 5. Protože smlouva o půjčce, která jinak naplňuje definici spotřebitelského úvěru byla uzavřena před účinností z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i z.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru nezkoumal soud, zda byly splněny podmínky podle § 86 z.č. 257/2016 Sb., respektive § 9 odst. 1, z.č. 145/2010 Sb., neboť povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného na právního předchůdce žalobkyně v době uzavření smlouvy nedopadala. Soud zkoumal obsah smlouvy o úvěru i s ohledem na § 588 občanského zákoníku z hlediska případné absolutní neplatnosti smlouvy pro důvody v tomto ustanovení uvedené a dospěl k závěru, že ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným neodporuje zákonu platnému v době uzavření smlouvy a nenarušuje zjevně veřejný pořádek. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo ani namítáno, že by žalovaný splnil své závazky, dospěl k soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, a to na základě tvrzení žalobkyně a předložených listinných důkazů. Omezení výše nároku v případě prodlení dlužníka podle § 122, z.č. 257/2016 Sb. se v tomto případě neuplatní, protože žalovaný se dostal do prodlení s plněním svých povinností před účinností tohoto zákona, takže na nároky uplatněné žalobou nelze aplikovat § 168 z.č. 257/2016 Sb. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb. nepravá retroaktivita dále nastává pouze v případě, že se spotřebitel dostal do prodlení s plněním povinností až po účinnosti zákona. Pokud se spotřebitel ocitl v prodlení již před účinností zákona a toto prodlení trvá, retroaktivní ustanovení se neuplatní. Nemůže se totiž uplatnit hypotéza normy: spotřebitel již v prodlení je. 6. Žalobkyní bylo dále prokázáno, že mezi ní a jejím právním předchůdcem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, a to dne [datum], přičemž oznámením ze dne [datum] bylo žalovanému právním předchůdcem žalobkyně oznámeno postoupení pohledávky na žalovanou. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalovanému doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky částečně plnil žalobkyni, takže skutečnost, zda se žalovaný reálně o postoupení pohledávky dozvěděl, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení. 7. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu Žalobkyně tedy má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 933 Kč, tří úkonů právní služby po 2 060 Kč (tj. 6 180 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání prosté výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 486,80 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 5 114 Kč Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.