14 C 143/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném celkem zaplacení částky 21 719,77 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v celkové výši 1 841,39 Kč, kapitalizovaným úrokem v celkové výši 2 099,30 Kč a dále úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 11 253,37 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úrokem 25,14 % ročně z částky 10 466,40 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky 21 719,77 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobou žalobkyně uplatnila celkem dva nároky. Nárok 1 žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 21. 5. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru pod [číslo] jejíž nedílnou součástí byly také smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaná zavázala uhradit souhrnný poplatek 13 666 Kč, který se skládal z kapitalizovaného úroku za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 9 416 Kč při sjednané úrokové sazbě 20,82 % ročně dle příslušné smlouvy, dále poplatku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč, a poplatku za administrativní činnosti a komfortní splácení ve výši 2 750 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 330 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena k datu 18. 11. 2021. Žalovaná uhradila celkem částku 1 648,38 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 28 243,36 Kč, jejíž součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalované v tomto řízení neuplatňovala. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 11 253,37 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 462,08 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení v částce 778,83 Kč a dále úroku 20, 82 % ročně z částky 11 253,37 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 11 253,37 Kč v sazbě 8,25 % ročně od 29. 1. 2022 do zaplacení. Ani přes výzvu žalovaná tuto dlužnou částku nezaplatila. Nárok 2 žaloby žalobkyně odůvodnila tím, že dne 20. 12. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky společnosti [právnická osoba] Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet požadovanou zápůjčku, čímž splnil povinnosti vyplývající pro něj ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaná opět potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala ve smlouvě zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně též poplatek 11 916 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčení peněžních prostředků 5 645 Kč (úroková sazba 25,14 % ročně) a poplatek za zpracování 6 271 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala uhradit zápůjčku a poplatek v 78 týdenních splátkách po 346 Kč, přičemž poslední splátka měla být zaplacena ke dni 18. 6. 2021. Žalovaná uhradila celkem částku 1 351,62 Kč. I v tomto případě žalobkyně dovozuje aktivní legitimaci ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022, o čemž byla žalovaná vyrozuměna písemně. Žalobkyně tak požadovala na základě tohoto nároku zaplacení částky 10 466,40 Kč, kapitalizovaných úroků 1 637,22 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 062,56 Kč, úroku 25,14 % ročně z částky 10 466,40 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky 10 466,40 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 21. 5. 2020 smlouvu označenou jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 13 666 Kč v pravidelných 78 týdenních splátkách po 330 Kč, poslední splátka měla činit 256 Kč. Uvedený poplatek byl tvořen úrokem ve výši 9 416 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 2 750 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky. Výše výpůjční úrokové sazby dle smlouvy činila 86 % ročně, RPSN 163,15 % (smlouva o úvěru a zákaznická karta z uvedeného dne, tabulka umoření). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná zaplatil poslední splátku dne 11. 6. 2020, po dni 4. 11. 2020 žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně již jen částku 1 648,38 Kč. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni splnila. Dále soud zjistil, že dne 20. 12. 2019 žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Tuto částku měla žalovaná vrátit společnosti [právnická osoba] spolu s poplatkem ve výši 11 916 Kč v pravidelných 78 týdenních splátkách po 346 Kč, poslední splátka měla činit 274 Kč. Poplatek zahrnoval sjednaný úrok 5 645 Kč a dále poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru a péči o zákazníka ve výši 6 271 Kč. Nedílnou součást úvěrové smlouvy tvořily smluvní podmínky. Výše výpůjční úrokové sazby dle smlouvy činila 44,8 % ročně, RPSN 136,77 % (smlouva o úvěru a zákaznická karta z uvedeného dne, tabulka umoření). Žalovaná zaplatil celkem 1 351,62 Kč, zbývající dluh neuhradil. Pohledávky za žalovanou byly společností [právnická osoba] postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 30. 1. 2022 byla tato skutečnost oznámena žalované (dopis právního předchůdce žalobkyně z tohoto data). K úhradě dlužných částek byla žalovaný vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 15. 11. 2022 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne). 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. dvě smlouvy o úvěru.. Žalobkyně se stala věřitelkou obou pohledávek v souladu s § 1879 o. z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud vyhodnotil obě uzavřené smlouvy o úvěru ve smyslu § 580 o. z. jako neplatné právní jednání, jež se příčí dobrým mravům. K neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu z úřední povinnosti. Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat soudní ochrany. V obou případech měla žalovaná mimo poskytnuté peněžní prostředky vrátit za 78 týdnů též úrok, který byl sice specifikován v obou případech jako součást poplatku za poskytnutí úvěru (v prvém případě u náro