14 C 181/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném celkem zaplacení částky 41 779,92 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 835,65 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 622,09 Kč a dále úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 19 658,23 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úrokem 29% ročně z částky 22 121,69 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky 41 779,92 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím (nárok 1), že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 24. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru pod [číslo] jejíž nedílnou součástí byly také smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit souhrnný poplatek 18 830 Kč, který se skládal z kapitalizovaného úroku v sazbě 24,24% ročně v částce 11 557 Kč, dále poplatku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč, a poplatku za administrativní činnosti a komfortní splácení ve výši 3 838 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný zavázal uhradit v 15 měsíčních splátkách po 2 922 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena k 24. 5. 2021. Žalovaný uhradil celkem částku 8 800 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 46 948,92 Kč, jejíž součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalovanému v tomto řízení neuplatňovala. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 658,23 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 295,90 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení v částce 3 216,30 Kč a dále úroku 24, 24 % ročně z částky 19 658,23 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 19 658,23 Kč v sazbě 10 % ročně od 29. 1. 2022 do zaplacení. Ani přes výzvu žalovaný tuto dlužnou částku nezaplatil. Nárok 2 žaloby žalobkyně odůvodnila tím, že dne 7. 8. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky společnosti [právnická osoba] Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet požadovanou zápůjčku, čímž splnil povinnosti vyplývající pro něj ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal ve smlouvě zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně též poplatek 33 129 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčení peněžních prostředků 9 803 Kč (úroková sazba 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 17 780 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení v částce 3 224 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit zápůjčku a poplatek v 18 měsíčních splátkách po 4 063 Kč, přičemž poslední splátka měla být zaplacena ke dni 7. 2. 2021. Žalovaný uhradil celkem částku 36 600 Kč. I v tomto případě žalobkyně dovozuje aktivní legitimaci ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022, o čemž byl žalovaný vyrozuměn písemně. Žalobkyně tak požadovala na základě tohoto nároku zaplacení částky 22 121,69 Kč, kapitalizovaných úroků 6 326,19 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 619,35 Kč, úroku 29 % ročně z částky 22 121,69 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky 22 121,69 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 7. 8. 2020 smlouvu označenou jako smlouvu o zápůjčce, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 30 807 Kč a pojistným 2 322 Kč (celkem 73 129 Kč) v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 4 063 Kč, poslední splátka měla činit 4 058 Kč. Uvedený poplatek byl tvořen úrokem ve výši 9 803 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 17 780 Kč a poplatkem za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 3 224 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % ročně, RPSN 121,48 % (smlouva o zápůjčce a zákaznická karta z uvedeného dne, tabulka umoření). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný zaplatil poslední splátku dne 19. 5. 2020, celkem uhradil částku 36 600 Kč, zbývající část již nedoplatil. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil. Dále soud zjistil, že dne 24. 2. 2020 žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společnosti [právnická osoba] spolu s poplatkem ve výši 16 895 Kč v pravidelných 15 měsíčních splátkách po 2 922 Kč. Poplatek zahrnoval sjednaný úrok 11 557 Kč, dále poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a poplatek za doplňkovou službu komfortního splácení 3 838 Kč. Nedílnou součást úvěrové smlouvy tvořily smluvní podmínky. Výše výpůjční úrokové sazby činila 62,1 % ročně, RPSN 96,26 % (smlouva o úvěru a zákaznická karta z uvedeného dne, tabulka umoření). Žalovaný zaplatil celkem 8 800 Kč, zbývající dluh neuhradil. Pohledávky za žalovaným byly společností [právnická osoba] postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 30. 1. 2022 byla tato skutečnost oznámena žalovanému (dopis právního předchůdce žalobkyně z tohoto data). K úhradě dlužných částek byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 6. 6. 2022 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne). 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 1796 OZ neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. OZ dvě smlouvy o úvěru. Strany sice smlouvu specifikovanou v žalobě (nárok 2) označily jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. OZ, soud však s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem podřadil smluvní vztah právního předchůdce žalobkyně a žalovaného pod smlouvu o úvěru dle shora citovaného ust. § 2395 a násl. OZ. K tomuto závěru soud podotýká, že zápůjčka (zejména peněžitá), má sice obdobnou hospodářskou funkci jako úvěr, nicméně smlouva o úvěru se však od smlouvy o zápůjčce liší v několika podstatných ohledech. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou, smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, předmětem smlouvy o zápůjčce mohou být jakékoliv zastupitelné věci, předmětem smlouvy o úvěru mohou být jen peněžité prostředky, smlouva o zápůjčce může být jak úplatná, tak bezúplatná, smlouva o úvěru je vždy úplatná, tj. úročená. V posuzovaném případě tedy jde tedy o typový případ smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala věřitelkou obou pohledávek v souladu s §