17 C 221/2023-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 96 460,70 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dvě smlouvy, první byla smlouva o zápůjčce ze dne 27. 8. 2019, na jejímž základě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 97 673 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 23 039 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 48 030 Kč a částku za komfortní splácení ve výši 21 960 Kč. Uvedenou částku se žalovaný zavázal uhradit v 36 měsíčních splátkách po 5 491 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 9. 2022. Žalovaný však uhradil celkem pouze částku 71 722,04 Kč. Dne 3. 2. 2020 pak právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 47 368 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 23 983 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,24 % ročně a částku za zpracování a další péči o zákazníka ve výši 19 515 Kč. Uvedenou částku se žalovaný zavázal uhradit v 30 měsíčních splátkách po 2 846 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 8. 2022. Žalovaný však uhradil celkem pouze částku 29 674,96 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Žalobkyně po žalované v případě dluhu ze smlouvy ze dne 27. 8. 2019 požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 68 163,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 756,82 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 258,44 Kč, úroku ve výši 14 % ročně z částky 68 163,21 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 68 163,21 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. V případě dluhu ze smlouvy ze dne 3. 2. 2020 žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 28 297,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 534,13 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 313,29 Kč, úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 28 297,49 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 297,49 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 27. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 100 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 36 měsíčních splátkách po 5 491 Kč spolu s úrokem ve výši 23 039 Kč, odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 48 030 Kč a částkou za komfortní splácení (hotovostní inkaso) ve výši 21 960 Kč. Dne 3. 2. 2020 pak uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 38 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 30 měsíčních splátkách po 2 846 Kč spolu s úrokem ve výši 23 983 Kč a částkou za zpracování úvěru, garanci celkové ceny a péči o zákazníka ve výši 19 515 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Podle statistických údajů [obec] národní banky dostupných na www.cnb.cz v srpnu 2019 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 8,59 % ročně a v únoru 2020 pak 8,08 % ročně. 4. Z úřední činnosti je soudu známo (sp. zn. 17 C 302/2020), že osoba uzavírající smlouvy a provádějící inkasa splátek pro společnost [právnická osoba] zpravidla nebyla jejím zaměstnancem, podnikala na vlastní živnostenský list, náklady na dopravu a telefony si hradila sama, její odměna za výběr inkasa činila 5 % z realizovaného výběru a za uzavření smlouvy s novým klientem obdržela odměnu 500 Kč a za každou další smlouvu s týmž klientem dostala odměnu 200 Kč. 5. Jak bylo zjištěno ze smluv a smluvních podmínek, dohoda o odměně za zpracování a doručení v částce 48 030 Kč a 19 515 Kč neměla žádný specifický obsah. Obsahem ujednání o poplatku za komfortní splácení ve výši 21 960 Kč, tedy 21,96 % z celkové výše půjčky, byla povinnost žalovaného zaplatit za možnost inkasa splátek v místě svého bydliště. Úrok, který byl sice sjednán v sazbě 14 % a 24,24 % ročně, je úrokem řádným, nicméně dalším zasmluvněním poplatků, došlo k zastření cílů původního poskytovatele půjčky generovat různými poplatky další zisk. Ke generování zisku má být primárně určen úrok a pouze u tak specifických a individuálních obchodů, kde pouhý úrok by ke krytí nákladů nemohl nepostačit, je zapotřebí individualizovat takový obchod od ostatních smluveným poplatkem. Je žádoucí, aby vedle sjednaného úroku bylo možné ujednat i konkrétní poplatek, nicméně smluvená výše takového poplatku musí být přiměřená skutečným nákladům, které se smluvenou službou vzniknou. Poskytovatelé půjček či úvěrů mají vždy výdaje s administrativní činností, nicméně taková činnost by měla být buďto kryta ze smluveného úroku, nebo by měl být poplatek za specifickou administrativní činnost dostatečně konkretizován, aby bylo zřejmé, jak je daný obchod odlišen od běžných obchodů daného typu, kde ke krytí nákladů na administrativní činnost postačí sjednaný úrok. Pokud jde o inkasní poplatek, zcela jistě se jedná o poplatek za takovou činnost, kterou již nelze hradit ze smluveného úroku, nicméně pouze za situace, kdy náklady poskytovatele půjčky či úvěru v souvislosti s takto smluvenou službou jsou přiměřené k výši poplatku za ni. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. 7. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 9. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to, pokud jde o částku 28 277,96 Kč v případě smlouvy ze dne 27. 8. 2019 a o částku 8 325,04 Kč v případě smlouvy ze dne 3. 2. 2020, představující nevrácené části jistin. Shora uvedené smlouvy mezi žalovaným a společností [právnická osoba] totiž nebyly uzavřeny platně, a žalobkyni tak náleží pouze bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému v podobě obdrženého a nevráceného plnění dostalo, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 OZ. Jelikož žalovaný obdržel částku 100 000 Kč a 38 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť uzavřené smlouvy byly neplatné, je povinen žalobkyni, které byly platně pohledávky postoupeny, uhradit nesplacenou část jistiny, tedy částku 28 277,96 Kč a 8 325,04 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Soud nevyhověl nároku žalobkyně v části, která nebyla započtena na jistiny dlužné částky ve výši 59 857,21 Kč, stejně jako v části úroku z prodlení, které přesahuje zákonnou výši, proto byla žaloba zamítnuta ohledně částky 6 727,42 Kč, představující kapitalizovaný úrok z prodlení, stejně jako