17 C 262/2023-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 650 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 25. 1. 2022 smlouvu o zápůjčce (dále jen smlouva), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 9 000 Kč ve 3 měsíčních splátkách, s poslední splatnou dne 25. 2. 2022, to však neučinil. Žalovaný do podání žaloby uhradil na svůj dluh 6 820 Kč. Dále žalobkyně požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky v souladu se smluvním ujednáním ve výši 1 650 Kč za zaslané písemné upomínky. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ale žalovaný ani po opakovaných výzvách celou dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 24. 7. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu byly poskytnuty na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, což bylo prokázáno potvrzením o platbě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnuté peníze spolu s poplatkem 9 000 Kč odpovídajícímu úroku ve výši 235 % ročně formou 3 měsíčních splátek po 8 000 Kč. Strany si ve smlouvě sjednaly poplatek 500 Kč za písemný upomínací dopis. Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v lednu 2022 při spotřebě v rozmezí do jednoho roku včetně 10,57 % ročně. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 8 180 Kč. Strany totiž neuzavřely platně smlouvu o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož ujednání o poplatku je třeba vnímat jako ujednání o odměně za poskytnuté peněžní prostředky, a takovéto ujednání tak plní formu úroku a ujednání stran o úroku ve výši 235 % (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005) ročně je ujednáním nemravným podle § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o zápůjčce, bez níž nemůže být úplatná zápůjční smlouva shledána platnou ve smyslu § 576 OZ a contrario. Jelikož smlouva nebyla sice uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, bylo žalobě vyhověno pouze v té části, která odpovídá dosud nevrácené jistině, ta vzhledem k tomu, že žalovaný na svůj dluh uhradil 6 820 Kč, odpovídá částce 8 120 Kč. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit. Byť smlouva uzavřená mezi stranami není platná včetně dohody o splatnosti závazku, bylo z ní žalovanému zřejmé, do kdy má obdržené prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí výzvy k vrácení bezdůvodného obohacení a žalovaný se po datu 25. 2. 2022 ocitl v prodlení s vrácením získaného bezdůvodného obohacení a je povinen platit i úrok z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu neplatnou, nebylo možné vyhovět nároku na smluvní plnění, jenž žalobkyně označila jako poplatek za poskytnutí zápůjčky a rovněž účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením, které soud s ohledem na jejich sjednání ve smlouvě posoudil podle obsahu jako smluvní pokutu. Proto v této části soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch, přičemž žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. 7. Jelikož v řízení nebyl vybrán soudní poplatek za uplatněnou částku 1 650 Kč označenou jako náklady spojené s uplatněním pohledávky a soud podle obsahu tuto částku posoudil jako smluvní pokutu, která naopak, na rozdíl od příslušenství, soudnímu poplatku podléhá, uložil soud výrokem IV. povinnost žalobkyni za shora uvedenou částku doplatit soudní poplatek.