17 C 27/2023-41 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I., respektive výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 18 207,30 Kč (jistinu, poplatek a úrok ve výši 3 207,30 Kč), a to ve lhůtě do [datum]. Žalovaný na svůj dluh nezaplatil žádnou částku. S ohledem na ustanovení čl. 4 [číslo] smlouvy pak vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalované rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 4 770 Kč, žalobkyně z této částky žádá k vrácení jen do výše 50 % jistiny. Žalovaný uvedenou částku v celkové výši 22 977,30 Kč s příslušenstvím žalobkyni nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byla poskytnuta téhož dne částka 15 000 Kč, jak vyplývá ze smlouvy, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve sjednané výši 414,25 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 793,05 Kč (celkem ve výši 18 207,30 Kč) jednorázově po 28 dnech od poskytnutí peněz. Strany si ve smlouvě ujednaly mj. smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude klient v prodlení. Žalobkyně tuto smluvní pokutu uplatňuje z částky 15 000 Kč za období od [datum] do [datum]. Pro případ prodlení žalovaného s řádným placením si strany sjednaly úrok z prodlení ve výši 8 % ročně. Sjednaný úrok 414,25 Kč odpovídá sazbě 36 % ročně. Úrok v podobě celkového poplatku za sjednání úvěru spolu se sjednaným úrokem odpovídá sazbě přibližně 279 % ročně. Podle systému časových řad [příjmení] dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěru poskytnutých bankami domácnostem v únoru 2021 při spotřebě v rozmezí do jednoho roku včetně 9,34 % ročně. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky, kterou ale dle tvrzení žalobkyně neuhradil. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 15 000 Kč, tedy neuhrazenou jistinu. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož ujednání stran o úroku ve výši 279 % (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod [číslo]) ročně je ujednáním nemravným podle § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 OZ. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a sdělila mu, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě, bylo žalobě vyhověno pouze v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Vrátit bezdůvodné obohacení je povinen spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení úroku ve výši 3 207,30 Kč či smluvní pokuty ve výši 4 770 Kč. V této části proto soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 920 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 15 000 Kč a neúspěšná v částce 7 977,30 Kč, byla úspěšná v rozsahu 65,28 % a neúspěšná v rozsahu 34,72 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30,56 %, tedy v částce 724,88 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.