21 C 6/2023-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 10 285 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně dne [datum] žalované na jí sdělený bankovní účet částku 7 000 Kč. Žalobkyně poskytla půjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které žalovaná po přečtení nabídky na uzavření smlouvy vyplnila formulář žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tím učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči žalobkyni s tím, že taktéž zaškrtl řádek potvrzující, že se seznámila se zněním konkrétní smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky a to [příjmení], který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo, když žalobkyně má za to, že [příjmení] představuje tzv. prostý elektronický podpis splňující požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 275 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku společně s poplatkem nejpozději do [datum], což ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně neučinila, čímž se dostala do prodlení s plněním svých závazků. Ke dni podání žaloby žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 2 490 Kč. V důsledku prodlení vznikl žalobkyni nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 500 Kč za každou z pěti zaslaných písemných výzev dle čl. 2 smlouvy a na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Smluvní pokuta byla žalobkyní vyčíslena na částku 1 010 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Účastníci řízení se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Ze smlouvy ze dne [datum] označené jako smlouva o zápůjčce (dále jen smlouva) má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou měla být sjednána smlouva o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit spolu s cenou za službu, potažmo poplatkem, ve výši 2 275 Kč, celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 9 275 Kč, a to nejpozději ke dni [datum]. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady za zaslané písemné upomínky v částce 500 Kč za každou písemnou upomínku k zaplacení dlužné částky. Z potvrzení o platbě a následně ze zprávy banky [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za zjištěné, že žalobkyně odeslala dne [datum] na bankovní účet žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně, kdy žalovaná netvrdila ani neprokazovala opak, má soud za prokázané, že žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 2 490 Kč. Dne [datum] zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], poštovní podací arch z téhož dne). 5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, nicméně tuto shledal soud jako absolutně neplatnou, a to z důvodu ujednání o smluvních úrocích. Zcela stranou pak soud ponechává, že pokud by byla předmětná smlouva platně uzavřená, jednalo by se o smlouvu o spotřebitelském úvěru, nikoliv o smlouvu o zápůjčce. Žalované byla dne [datum] poskytnuta peněžitá částka ve výši 7 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 2 275 Kč, označovanou souborně jako poplatek za poskytnutí zápůjčky, celkem tedy částku 9 275 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny (navíc za situace, když ve smlouvě je výslovně uvedeno, že úrok je sjednán ve výši 0%). Při přepočtu na roční sazbu se jedná o úrok ve výši 395 %. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek nemůže představovat nic jiného než právě úrok, neboť žalobkyně v rámci svého podnikání zcela jistě neposkytuje svým klientům bezúročné půjčky, resp. zápůjčky. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu. Smlouva byla sjednána nemravně, jelikož dle názoru soudu byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost smlouvy lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 2 969 %, ale i z dalších sjednaných sankcí ve formě smluvní pokuty a výše poplatků za upomínání, kdy všechna tato ujednání ve svém souhrnu zakládají dle názoru soudu rozpor smlouvy jako celku s dobrými mravy. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. 10. Jelikož žalobkyně žalované prokazatelně poskytla finanční prostředky ve výši 7 000 Kč převodem na její bankovní účet, z hlediska právního posouzení se jedná o plnění bez právního důvodu a tedy o bezdůvodné obohacení na straně žalované ve výši 7 000 Kč. Žalovaná již část bezdůvodného obohacení ve výši 2 490 Kč vrátila, tudíž jí soud zavázal povinnosti uhradit žalobkyni i zbývající část bezdůvodného obohacení ve výši 4 510 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením dluhu, soud jí uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně na vrácení finančních prostředků v předžalobní upomínce ze dne [datum], která se dle § 573 občanského zákoníku dostala do sféry žalované nejpozději dne [datum] a ve lhůtě 3 dnů měla žalovaná dlužnou částku uhradit, tj. do [datum]. Jelikož tak neučinila, ocitla se od [datum] v prodlení. Co se týče výše zákonného úroku z prodlení, respektoval soud žalobní návrh. 11. Ve zbytku nezbylo soudu než žalobu zamítnout, neboť se jednalo o částky, které vznikly účtováním poplatku a sankcí z neplatné smlouvy. Vzhledem k výše uvedenému právnímu hodnocení se soud dál nezabýval ani tím, že žalobkyně ve vztahu k tvrzeným účelně vynaloženým nákladům a posuzování schopnosti žalované úvěr splácet neunesla důkazní břemeno. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť ačkoliv byla žalovaná ve věci převážně úspěšná, v řízení jí žádné náklady nevznikly. 13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.