21 C 80/2022-90 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce), uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s částkou ve výši 26 461 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčení peněžních prostředků ve výši 7 352 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, částkou ve výši 10 178 Kč představující odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 609 Kč, to vše v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 3 137 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku ve výši 400 Kč. Pohledávka vyplývající z předmětné smlouvy přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum], o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak na svůj dluh dále ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se k tomuto postupu na výzvu soudu nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní hotovost ve výši 30 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy a zavázal se tuto částku vrátit včetně platby označené jako poplatek za zápůjčku ve výši 26 461 Kč, celkem tedy částku ve výši 56 461 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně a stanovena RPSN ve výši 128,22 %. Z tvrzení žalobkyně, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho vyjma částky 400 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy). Žalovaný byl o změnách v osobě věřitele písemně informován (oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], podací arch). V rámci předžalobní upomínky ze dne [datum] byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužných částek (předžalobní výzva, doklad o odeslání). 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč uhradit dále částku ve výši 26 461 Kč označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na tři části (úrok, částka za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku se žalovaným smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobkyně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Kdy zde nutno říci, že toto je také patrné z té skutečnosti, že ač žalovaný řádně neuhradil část splátek, je žalobkyní poplatek za doprovodné služby požadován v celé výši, tedy i za inkaso splátek, které vůbec neproběhlo a právní předchůdce žalobkyně, tak s těmito neměl vůbec žádné náklady. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatků jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou zápůjčky představuje 86 % a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2019 činila toliko cca 18,88 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smluv, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvy (formulářové), které neumožňují, aby byly jakýmkoli způsoby měněny na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smluv, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvy jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 9. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčených jistin s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti na základě předmětných smluv obohatil o částku v celkové výši 30 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil částku 400 Kč. Ze shora uvedených důvodů mu tak soud uložil, aby bezdůvodné obohacení ve výši 29 600 Kč (tj. 30 000 Kč – 400 Kč) uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne [datum]. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne [datum] a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do [datum]. Jelikož tak neučinil, dostal se od [datum] do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy zde soud ve výpočtu úspěchu stran vycházel ze součtu žalované jistiny a kapitalizovaného požado