25 C 147/2023-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 13 758,06 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od [datum] do zaplacení, částku 593, 67,10 Kč, představující kapitalizovaný úrok z prodlení, částku 12 223,62 Kč, představující kapitalizovaný úrok, částku 217 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a částku 1 444,60 Kč, představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu původní věřitel poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal žalovaný vrátit spolu s příslušenstvím úvěru v celkové výši 12 888 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastávala dne [datum] Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 27 888 Kč Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěru. Původní věřitel posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný uhradil pouze částku 2 499,99 Kč, odpovídající jedné řádně uhrazené splátce, z čehož byla na poskytnutou jistinu alokována částka 1 241,94 Kč, na smluvně sjednané příslušenství pohledávky částka 1 258,05 Kč. Zůstatek jistiny činil částku 13 758,06 Kč, zůstatek smluvního příslušenství částku 11 629,95 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky ([datum]) řádně nesplatil. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo i na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka z původního věřitele na žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Žalovaný ke dni postoupení dlužil částku 36 862,32 Kč, přičemž žalobkyni neuplatnila postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného úroku po splatnosti a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a požadovala zaplacení částky 13 758,06 Kč na jistině, částky 1 211,90 Kč, představující kapitalizovaný úrok, částky 6 691,11 Kč, jež žalobkyně požadovala v souvislosti s poplatkem za poskytnutí úvěru, částky 1 298,97 Kč za náklady na vyhodnocení úvěru a částky 2 457,97 Kč za nesplacený inkasní poplatek. Zároveň se domáhala zaplacení smluvního úroku po přepočtení ve výši 593,67 Kč (v petitu žaloby uvedena částka 12 223,62 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 593,67 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky 1 444,60 Kč, představující smluvní pokutu. Poslední upomínku žalobkyně žalovanému zasílala prostřednictvím svého zástupce dne [datum]. 2. Žalovaný ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsaného pobytu v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, žádost o spotřebitelský úvěr a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z nichž je patrné, že danou smlouvu uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], se žalovaným dne [datum]. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s částkou 12 888 Kč (úrok 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a poplatek za inkaso plateb 2 700 Kč), v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Splátky byly splatné k 30. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Zápůjční úroková sazba činila 15 % z poskytnuté jistiny ročně. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že v místě bydliště od věřitele převzal v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. V případě prodlení původnímu věřiteli vzniklo právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky (max. 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou), s níž je žalovaný v prodlení, splatnou v den následující po dni prodlení. Vedle toho původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu upomínek, kterými vyzýval dlužníka k úhradě dluhu, a to v částce 1 500 Kč za každou z nich Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smluv o postoupení pohledávek, jež uzavřel původní věřitel [právnická osoba] se žalobkyní dne [datum] a [datum] (rámcová smlouva a dílčí smlouva o postoupení pohledávek z uvedených dnů včetně dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o provedení transakce). Žalovanému bylo dopisem ze dne [datum] oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky z uvedeného dne). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum] a dále dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum] (označené dopisy včetně podacích archů). Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný zaplatil celkem částku 2 499,99 Kč, zbývající nárokovanou částku nedoplatil. 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru, kterou je na místě hodnotit i s přihlédnutím k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Součástí této smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě v případě prodlení žalovaného s úhradou jeho závazku, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále zpoplatněné upomínky (každá v částce 1 500 Kč). Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč vrátit za 14 měsíců rovněž i částku v celkové výši 12 888 Kč, v níž se skrývá odměna za poskytnutí úvěru (a soud ji hodnotil jako úrok), činící 73,65 % ročně. Tato částka je v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení. 8. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše ú