25 C 384/2022-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 4 000 Kč, dále částku 1 200 Kč, částku 4 272 Kč a částku 2 600 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky). Žalobu odůvodnil tím, že poskytl dne [datum] žalovanému na základě jeho žádosti dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč, jež byl splatný původně dne [datum]. Žalobce posoudil dlužníkovu schopnost poskytnutý úvěr splácet, totožnost dlužníka byla ověřena pomocí ověřovací platby 1 Kč, kterou žalovaný odeslal ze svého bankovního účtu a dále z kopie jeho občanského průkazu. Žalovaný svoji povinnost nesplnil, když ničeho neuhradil. Byly mu zaslány dvě upomínky, za něž byla naúčtována náhrada nákladů s nimi spojených v paušální výši 450 Kč, respektive 650 Kč. Protože žalobce byl nucen pohledávku předat k inkasnímu řízení, naúčtoval žalovanému dle článku 7.4 smlouvy o spotřebitelském úvěru i náhradu nákladu za toto pověření ve výši 1 500 Kč. Dále žalovanému v souladu s článkem 7.2 a 7.3 citované smlouvy žalobce naúčtoval i smluvní pokutu 2x 600 Kč, celkem 1 200 Kč, což činí 30% jistiny. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 4 272 Kč Ani přes výzvu ze dne [datum] žalovaný své povinnosti nesplnil a dlužnou částku žalobci nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 39 % ročně a poplatkem ve výši 4 272 Kč (s možností slevy z poplatku, kdy by poplatek činil 992 Kč) do 30 dnů ode dne poskytnutí peněžních prostředků. Pro případy prodlení se žalovaný zavázal zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení, dále poplatky za první upomínku ve výši 450 Kč, za druhou upomínku v částce 650 Kč a 1 500 Kč za náklady spojené s vymáháním dané pohledávky. Částku 4 000 Kč žalobce žalovanému zaslal na účet, z něhož mu přišla ověřovací platba 1 Kč a jenž byl označen jménem žalovaného (smlouva o spotřebitelském úvěru včetně předsmluvních informací z uvedeného dne, kopie OP a výpis z účtu za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]). Žalobce žalovanému zaslal nejprve dne [datum], následně dne [datum] a [datum] upomínky k úhradě (upomínka k úhradě, poslední upomínka před předáním na vymáhání a poslední výzva před žalobou z uvedených dnů včetně podacích lístků). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobci zaplatil. 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 1796 o.z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli distančně ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 4 000 Kč vrátit za 30 dnů rovněž i poplatek, který dosahoval vyšší částky, jakou je zapůjčená jistina. Pod takovýmto poplatkem se především skrývá úrok, tedy odměna za zapůjčení peněžních prostředků žalovanému. V případě prodlení pak nastupovaly další sankce, jež žalobce vyčíslil částkou 2 600 Kč a 1 200 Kč. Je lhostejno, že část nazval poplatkem, neboť v řízení nebylo prokázáno, že dané paušálně stanovené poplatky korespondovaly se skutečnou výší nákladů za odeslání jednotlivých upomínek. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení. 9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech [číslo] Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o.z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o.z. Žalobce je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o.z. (§ 1802 o.z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný výslovně zavázal k placení úroku ve výši 39 % za 30 dnů, avšak s ohledem na skrytý úrok v položce poplatku za poskytnutí úvěru fakticky daný úrok činil 1 360 % ročně. [jméno] výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností do jednoho roku však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 11,85 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobcem, jíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Jak již bylo zmíněno, pro případ prodlení nastupovaly další sankce, které byly zcela zjevně rovněž nepřiměřeně vysoké, při porušení téže povinnosti měl být žalovaný stižen několika vedle sebe stojícími sankcemi (tj. smluvní pokutou a tzv. ná