25 C 396/2022-66 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 55 565,57 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 20 767,55 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 55 565,57 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 9 205,63 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 55 565,57 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 16. 7. 2018, 5. 12. 2018 a 6. 3. 2019 tři jednotlivé smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky v celkové výši 77 000 Kč, jež žalovaná převzala v hotovosti, což potvrdila své podpisem smluv. Nedílnou součást citovaných smluv tvořily smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Před uzavřením smluv právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnuté zápůjčky se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 71 444 Kč (16 259 Kč + 20 493 Kč + 34 692 Kč), představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v celkové výši 21 912 Kč (4 901 Kč + 5 146 Kč + 11 865 Kč), s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky v celkové výši 29 851 Kč (6 952 Kč + 9 572 Kč + 13 327 Kč) a náklady za hotovostní inkaso splátek v celkové výši 19 681 Kč (4 406 Kč + 5 775 Kč + 9 500 Kč) u první zápůjčky v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 16. 1. 2020, u druhé zápůjčky v 18 měsíčních splátkách po 2 306 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 5. 6. 2020, a u třetí zápůjčky v 24 měsíčních splátkách po 2 946 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 6. 3. 2021. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když sjednané splátky řádně a včas nesplácela, poslední splátka byla z její strany uhrazena dne 27. 3. 2020, do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 48 418 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části, přičemž žalobkyně navýšení účtované původním věřitelem v tomto řízení neuplatňovala. Požadovala úhradu dlužné jistiny u první zápůjčky ve výši 8 223,98 Kč, u druhé zápůjčky ve výši 14 962,74 Kč a u třetí zápůjčky ve výši 32 378,85 Kč včetně kapitalizovaných úroků u první zápůjčky ve výši 4 956,24 Kč, u druhé zápůjčky ve výši 7 256,10 Kč, u třetí zápůjčky ve výši 8 555,21 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení u první zápůjčky ve výši 1 466,61 Kč, u druhé zápůjčky ve výši 1 964,79 Kč, u třetí zápůjčky ve výši 5 774,23 Kč a dále běžících úroků a úroků z prodlení od 29. 1. 2022 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 se žalobkyně stala věřitelem uvedených pohledávek, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 28. 1. 2022 Ani přes výzvu žalovaná dlužnou částku nezaplatila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 16. 7. 2018, 5. 12. 2018 a 6. 3. 2019 tři jednotlivé smlouvy označené jako smlouvy o zápůjčce, v níž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout zápůjčky v celkové výši 77 000 Kč (20 000 Kč + 21 000 Kč + 36 000 Kč), které se žalovaná zavázala vrátit spolu s jednotlivými poplatky v celkové výši 71 444 Kč (16 259 Kč + 20 493 Kč + 34 692 Kč), celkem tak měla zaplatit částku 148 444 Kč v pravidelných 18 resp. 24 měsíčních splátkách (u první zápůjčky v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, u druhé zápůjčky v 18 měsíčních splátkách po 2 306 Kč a u třetí zápůjčky v 24 měsíčních splátkách po 2 946 Kč). Zmíněné poplatky byly tvořeny úrokem v celkové výši 21 912 Kč (4 901 Kč + 5 146 Kč + 11 865 Kč), poplatkem za administrativní činnost v celkové výši 29 851 Kč (6 952 Kč + 9 572 Kč + 13 327 Kč) a hotovostním režimem splátek v celkové výši 19 681 Kč (4 406 Kč + 5 775 Kč + 9 500 Kč). Zápůjční úroková sazba činila 29 % ročně. Nedílnou součást smluv tvořily smluvní podmínky (smlouvy o zápůjčce z uvedených dnů). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná zaplatila poslední splátku dne 27. 3. 2020, celkem uhradila částku 48 418 Kč, zbývající část již nedoplatila. Pohledávky za žalovanou byly společností [právnická osoba] postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 28. 1. 2022, který byl žalované odeslán dne 24. 2. 2022, byla tato skutečnost oznámena žalované (zmíněný dopis včetně podacího lístku). K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 3. 8. 2022 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná nárokovanou částku žalobkyni uhradila. 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků v celkové výši 77 000 Kč vrátit za 18 resp. 24 měsíců rovněž i úroky, dále úplaty za poskytnutí úvěrů, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatky v celkové výši 71 444 Kč, jež téměř dosahují výše zapůjčené jistiny. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Vedle toho byla žalovaná pro případ prodlení povinna hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení. 9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 351