25 C 413/2022-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od [datum] do zaplacení a dále částku 150 Kč, představující kapitalizovaný úrok, částku 625,97 Kč, představující kapitalizovaný úrok z prodlení, částku 2 688 Kč představující smluvní pokutu a částku 256 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu původní věřitel poskytl úvěr ve výši 16 000 Kč, který se zavázal žalovaný vrátit spolu s příslušenstvím do [datum] Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli ji uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kterou převedl ze svého účtu na účet žalobkyně. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný svoji povinnost porušil, když sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tím mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (smluvní ujednání ve čtvrtém odstavci třetí strany smlouvy). Zároveň dle téhož odstavce mu vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním především za odeslání písemných upomínek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný tak žalobkyni dluží celkem částku 18 838 Kč, sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč nesplaceného úroku v částce 0 Kč, nesplacené smluvní pokuty v částce 2 688 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání v částce 150 Kč. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku činila částku 50 Kč. Dále žalobkyně požadovala i kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 625, 979 Kč a náhradu za účelně vynaložené náklady 256 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho, a to ani přes upomínku ze dne [datum]. 2. Žalovaný ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsaného pobytu v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Podáním ze dne [datum] žalobkyně omezila žalobu co do částky 3 719,97 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 625,97 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 688 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 256 Kč. Soud proto postupoval v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. tohoto rozsudku), aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť jeho případný nesouhlas není v této fázi řízení účinný (§ 96 odst. 3, 4 o.s.ř.), když ke zpětvzetí žaloby došlo ještě před zahájením jednání (čtením žaloby). Žalobkyně dodala, že nedisponuje důkazními prostředky prokazujícími, že původní věřitel s dostatečnou péčí zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru, z níž je patrné, že danou smlouvu uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], se žalovaným dne [datum]. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského, neúčelového úvěru ve výši 16 000 Kč, který měl žalovaný vrátit do [datum]. Úrok byl sjednán ve výši 0,00 % ročně. Žalovaný potvrdil, že se podrobně seznámil s textem ustanovení této smlouvy včetně jejích příloh (obchodní podmínky tvořící nedílnou součást této smlouvy). Součástí této smlouvy bylo i ujednání o zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv část závazku podle smlouvy řádně a včas bez ohledu na jeho zavinění. Součástí tohoto ujednání byla i povinnost zaplatit paušální poplatky na úhradu nákladů za upomínky (mj. 50 Kč za každou jinou písemnou upomínky). Z výpisů z účtu vedeného u [právnická osoba] vyplývá, že dne [datum] žalovaný odeslal právnímu předchůdci žalobkyně z účtu č. [bankovní účet] částku 1 Kč a téhož dne odeslal původní věřitel žalovanému na shodný účet částku 16 000 Kč (uvedené výpisy z účtu). Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou původní věřitel se žalobkyní uzavřel dne [datum] (zmíněná smlouva a společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek). Žalovanému bylo dopisem ze dne [datum] oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky z uvedeného dne). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu dopisy zástupce žalobce ze dne [datum] a [datum], čemuž předcházely upomínky a výzvy učiněné původním věřitelem a dále žalobcem ze dne [datum], [datum], 12 10. 2021 a [datum] (jednotlivé výzvy z uvedených dnů včetně podacích archů). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný nárokovanou částku žalobkyni zaplatil. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 16 000 Kč, vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru. Přestože strany danou smlouvu označily jako smlouvu o úvěru, bylo na místě ji posoudit ve smyslu ust. § 2390 o.z. jako smlouvu o zápůjčce (nikoli § 2395 a násl. o.z.), neboť strany nesjednaly úrok (resp. jej sjednaly ve výši 0,00 % ročně), což je pojmový znak úvěrové smlouvy. Naproti tomu, jak vyplývá z § 2392 odst. 1 o.z. zápůjčka může být sjednána i bezúročná. Na daný smluvní vztah nicméně dopadá zákon o spotřebitelském úvěru, jak plyne z poměrně široké definice spotřebitelského úvěru obsaženého v § 2 odst. 1 z.s.ú. Původního věřitele tak stíhaly povinnosti stanovené ve zmíněném zákoně, především vyplývající z výše citovaného § 86 odst. 1 z.s.ú. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně v řízení uvedla, že nedisponuje důkazními prostředky k prokázání, že původní věřitel řádně splnil povinnost uloženou v § 86 z.s.ú., v návaznosti na výzvu soudu omezila žalobu tak, že nadále požadovala toliko vrácení poskytnuté jistiny úvěru spolu s úrokem z prodlení. Na základě toho je na místě uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že původní věřitel dostál této zákonné povinnosti a tudíž je podle výše citovaného § 87 odst. 1 z.s.ú. smlouva neplatná. V tomto směru soud odkazuje i na dříve zmiňované rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 1 As 30/2015 a rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18. Podle posledního zmiňovaného rozhodnutí se přitom nejedná o neplatnost relativní (vázanou na námitku spotřebitele), nýbrž o neplatnost absolutní, kterou soud zk