28 C 279/2022-42 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 18. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 74 037,08 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 13. 5. 2020 uzavřena smlouva [číslo] s produktovým názvem D SO HC týdenní POJ 02/ 2020. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši 30 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala ve smlouvě zaplatit předem vyčíslený a neměnný poplatek ve výši 36 303 Kč. Poplatek byl vypočten jakou součet úroku se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 88 % ročně, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost a komfortní splácení. Žalovaná se tak zavázala celkem uhradit částku 66 303 Kč formou 78 týdenních splátek ve výši 851 Kč, přičemž poslední splátka činila 776 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 5 804 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 12. 7. 2020. Uhrazené platby byly započteny ve výši 1 240,66 Kč na jistinu, částka 4 563,34 Kč byla započtena na poplatky spojené s poskytnutím zprávou úvěru. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni taktéž právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaná v prodlení, přičemž smluvní pokuta byla kapitalizována ke dni 1. 2. 2022 a žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 806,71 Kč a sankční poplatky ve výši 2 500 Kč v souladu se smluvním ujednáním. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná dopisem ze dne 1. 2. 2022 písemně informována. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud tak jednal v její nepřítomnosti. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 13. 5. 2020 prostřednictvím obchodního zástupce/zaměstnance právního předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení]. Žalované byla poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se zavázala vrátit zpět společně s poplatkem 33 963 Kč, představující úrok ve výši 24 177 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 286 Kč. Žalovaná se dále zavázala uhradit pojistné za doplňkové pojištění ve výši 2 340 Kč. Úroková sazba byla uvedena ve výši 88 % ročně. Žalovaná se tak zavázala uhradit celkem částku 66 303 Kč formou 78 týdenních splátek ve výši 851 Kč RPSN byla stanovena ve výši 150,23 %. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky v hotovosti. V této smlouvě jsou taktéž uvedeny smluvní podmínky smlouvy, kde je ujednáno, jakým způsobem bude dluh umořován a sankce v případě jeho včasného nehrazení, kdy v čl. VI. je popsán postup při prodlení zákazník. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. Dále je zde uvedena sazba za zaslané upomínky. Tytéž informace vyplynuly z formuláře nazvaným Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Výpočet smluvních pokut a výpočet úroků z prodlení soud k důkazu neprováděl, když se jednalo o listinu vyhotovenou žalobkyní a navíc s ohledem na níže uvedené závěry soudu, výpočet sankcí za prodlení žalované nebyl pro rozhodnutí soudu nijak významným. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a dále oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, na základě které byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10-ti dnů od doručení dopisu. Žalovaná byla dále vyzývána k úhradě dlužné částky taktéž výzvou ze dne 10. 2. 2022. Z podacího lístku vyplynulo, že tato listina byla žalované zasílána dne 11. 2. 2022. Žalovaná byla dále vyzývána k úhradě dlužné částky v rámci předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2022, která byla zaslána dne 24. 5. 2022. K prokázání prověření úvěruschopnosti žalované soud k důkazu provedl zákaznickou kartu, ze které vyplynulo, že žalovaná uvedla, že pracuje na plný úvazek s čistým příjmem 16 784 Kč, pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou, kdy měla předložit výplatní pásky za únor a březen 2020. Běžné měsíční výdaje byly uvedeny jako 1 200 Kč. Z vyúčtování mzdy za měsíc únor 2020 soud zjistil, že čistý příjem žalované byl ve výši 19 104 Kč, za období březen 2020 pak ve výši 14 563 Kč. Z předložené nájemní smlouvy pak vyplynulo, že žalovaná užívá byt s nájemným ve výši 7 000 Kč měsíčně včetně energií, a to na dobu neurčitou. Nájemní smlouva byla uzavřena 1. 4. 2019. Soud taktéž k důkazu provedl pracovní smlouvu, kdy pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 1. 2021 počínaje od 1. 2. 2020 a dále informaci o obsahu pracovního poměru, ze které vyplynuly podmínky pracovní náplně žalované. S ohledem na to, že soud měl dostatečně zjištěný skutkový stav, aby ve věci mohl rozhodnout, návrh na provedení důkazů potvrzením o přechodném pobytu a zprávou o mzdovém zařazení pro nadbytečnost zamítl. Stejně tak soud pro nadbytečnost zamítl důkaz výslechem osoby, která smlouvu se žalovanou uzavírala, kdy soud má za to, že nelze očekávat, že by osoba uzavírající smlouvu v roce 2020 si byla schopna vybavit okolnosti uzavření této smlouvy, navíc soud předpokládá, že tato osoba nevycházela pouze z tvrzení žalované, ale veškerá tvrzení si řádně písemně ověřovala a pokud tak tomu bylo, žalobkyně měla k dispozici veškeré listiny, které by majetkové poměry prokazovaly. 5. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků vrátila zpět pouze částku 5 804 Kč, když bylo případně na žalované, aby prokazovala opak, ale nestalo se tak. 6. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V daném případě soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou, kdy právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost dle ustanovení § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalované hradit poskytnutý úvěr. V souvislosti s tímto soud poukazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Dle tohoto rozhodnutí a dle aktuální judikatury ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven anebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (např. nález ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III US [číslo]). Zjevný rozpor s dobrými mravy pak dle ustanovení § 587 Občanského zákoníku zakládá absolutní neplatnost takového právního ujednání, ke kterému je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V daném případě měla žalobkyně k dispozici toliko prohlášení žalované o jejich příjmech a výdajích, doklady o jejích příjmech ze zaměstnání a nájemní smlouvu. Nutno zdůraznit, že k tvrzeným výdajům ve výši 1 200 Kč měsíčně žalovaná žádné doklady nepředložila, kdy zcela jistě lze dojít k závěru, že takto stanovené měsíční výdaje jsou značně podhodnocené,