28 C 285/2022-50 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 7. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 92 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 9. 7. 2019 uzavřena smlouva [číslo] s produktovým názvem C Zelená v hotovosti měsíční 02/2018. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši 45 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala ve smlouvě zaplatit předem vyčíslený a neměnný poplatek ve výši 35 959 Kč. Poplatek byl vypočten jakou součet úroku se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost a komfortní splácení. Žalovaná se tak zavázala celkem uhradit částku 80 959 Kč formou 18 měsíčních splátek ve výši 4 498 Kč. Žalovaná však uhradila pouze částku 13 500 Kč s tím, že částka 8 562,60 Kč byla započtena na jistinu a částku 4 937,40 Kč na poplatky. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni taktéž právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaná v prodlení, přičemž smluvní pokuta byla kapitalizována na částku ke dni 1. 2. 2022 ve výši 22 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 290 Kč a sankční poplatky ve výši 3 700 Kč v souladu se smluvním ujednáním. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná dopisem ze dne 1. 2. 2022 písemně informována. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud tak jednal v její nepřítomnosti. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 9. 7. 2019 prostřednictvím obchodního zástupce/zaměstnance právního předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení]. Žalované byla poskytnuta částka 45 000 Kč, kterou se zavázala vrátit zpět společně s poplatkem 35 959 Kč, představujíc úrok ve výši 11 028 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 017 Kč, částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 914 Kč Celkem tak se zavázala celkem uhradit částku 80 959 Kč. Úroková sazba byla uvedena ve výši 29 % ročně. Žalovaná se tak zavázala uhradit celkem částku 80 959 Kč formou 18 měsíčních splátek ve výši 4 498 Kč RPSN byla stanovena ve výši 127,12 %. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky v hotovosti. V této smlouvě jsou taktéž uvedeny smluvní podmínky smlouvy, kde je ujednáno, jakým způsobem bude dluh umořován a sankce v případě jeho včasného nehrazení, kdy v čl. 6 je popsán postup při prodlení zákazník. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. Dále je zde uvedena sazba za zaslané upomínky. Tytéž informace vyplynuly z formuláře nazvaným Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Výpočet smluvních pokut a výpočet úroků z prodlení soud k důkazu neprováděl, když se jednalo o listinu vyhotovenou žalobkyní a navíc s ohledem na níže uvedené závěry soudu, výpočet sankcí za prodlení žalované nebyl pro rozhodnutí soudu nijak významným. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a dále oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, na základě které byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10-ti dnů od doručení dopisu. Žalovaná byla dále vyzývána k úhradě dlužné částky taktéž výzvou ze dne 10. 2. 2022. Z podacího lístku vyplynulo, že tato listina byla žalované zasílána dne 11. 2. 2022. Žalovaná byla dále vyzývána k úhradě dlužné částky v rámci předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2022, která byla zaslána dne 24. 5. 2022. Prokázáním prověření úvěru schopnosti žalované soud k důkazu provedl zákaznickou kartu, ze které vyplynulo, že žalovaná uvedla, že pracuje na plný úvazek s čistým příjmem 17 963 Kč, kdy pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou (tyto skutečnost vyplynulo z předložené pracovní smlouvy, potvrzení o výši příjmu a pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance)). Další čistý příjem do domácnosti byl uveden ve výši 42 637 Kč, nijak však nebyl specifikován. Běžné měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 5 000 Kč jako externí splátky zápůjček a ve výši 6 500 Kč jako odhadované měsíční výdaje žadatele. Pro nadbytečnost soud zamítl důkaz výslechem osoby, která smlouvu se žalovanou uzavírala, kdy soud má za to, že nelze očekávat, že by osoba uzavírající smlouvu v roce 2019 si byla schopna vybavit okolnosti uzavření této smlouvy, navíc soud předpokládá, že tato osoba nevycházela pouze z tvrzení žalované, ale veškerá tvrzení si řádně písemně ověřovala a pokud by tak k tomu bylo, žalobkyně by měla k dispozici listiny, které by tvrzené majetkové poměry prokazovaly. 5. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků vrátila zpět pouze částku 13 500 Kč, když bylo případně na žalované, aby prokazovala opak, ale nestalo se tak. 6. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V daném případě soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou, kdy právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost dle ustanovení § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalované hradit poskytnutý úvěr. V souvislosti s tímto soud poukazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Dle tohoto rozhodnutí a dle aktuální judikatury ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven anebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/2018). Zjevný rozpor s dobrými mravy pak dle ustanovení § 587 Občanského zákoníku zakládá absolutní neplatnost takového právního ujednání, ke kterému je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V daném případě měla žalobkyně k dispozici toliko prohlášení žalované o jejich příjmech a výdajích, pracovní smlouvu a potvrzení o jejích příjmech ze zaměstnání. Nutno zdůraznit, že k tvrzeným výdajům ve výši 11 500 Kč měsíčně žalovaná žádné doklady nepředložila, stejně tak je nepochopitelné, že věřitel vycházel z tvrzení o dalším příjmu do domácnosti ve výši 42 637 Kč, aniž by si tuto skutečnost ověřil. Je tak zřejmé, že věřitel k prověřování úvěruschopnosti žalované přistupoval nedbale a proto soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované řádně a smlouva o úvěru je tedy dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 Občanského zákonu neplatná, kdy o správnosti těchto závěrů svědčí ostatně skutečnost, že žalovaná úvěr řádně a včas nehradila, kdy uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko částku 13 500 Kč. 9. Soud dále uvádí, že dalším důvodem absolutní neplatnosti smlouvy je ujednání o výši úroků, které je zjevně rozporné s dobrými mravy, což způsobuje jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a 588