30 C 337/2022-64 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu 26. 4. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 8 000 Kč spolu s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaným úrokem ve výši 976 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč s smluvní pokutu ve výši 3 840 Kč. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne 13. 6. 2020 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal do 15. 7. 2020 zaplatit částku 9 826 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svojí vůli smlouvu uzavřít projevil verifikační platbou, kdy na účet právního předchůdce žalobkyně převedl částku 0,1 Kč. Úvěr byl následně čerpán bezhotovostně na účet žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně prověřil dostupné registry, jako např. insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací, dále prověřil i bonitu žalovaného. Žalovaný úvěr řádně a včas nevrátil, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení (čtvrtý odstavec strana 3 uzavřené smlouvy). Právo vymáhat pohledávku přešlo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 s účinností ke dni 10. 12. 2021, když nedílnou součástí smlouvy byla i příloha obsahující seznam postoupených pohledávek. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení je požadován za období od 16. 7. 2020 do 8. 11. 2021 z jistiny ve výši 8 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 976 Kč pak sestává z nesplaceného úroku ve výši 826 Kč a neuhrazených paušálních nákladů na upomínání ve výši 150 Kč Smluvní pokuta pak byla vyčíslena částkou 3 848 Kč za období od 16. 7. 2020 do 8. 11. 2021 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Podáním ze dne 25. 10. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu návrhu na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 840 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 976 Kč, přičemž tento zahrnuje i paušální náklady na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že nedisponuje důkazy o posouzení kredibility žalovaného splácet poskytnutý úvěr. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 1. 2023 č. j. 30 C 337/2022-57, které nabylo právní moci dne 4. 2. 2023, bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno. 4. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., dotázal se soud účastníků, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř. a jednání ve věci nenařizoval. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že na uzavřenou smlouvu mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je třeba nahlížet jako na neplatné právní jednání, ze kterého nevznikly zamýšlené důsledky v podobě vrácení finančních prostředků včetně dalších plateb ve smlouvě uvedených. Lze konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 8 000 Kč s tím, že vráceno mělo být 9 826 Kč. Poplatek za půjčení finančních prostředků na dobu 30 dnů pak představuje 1 826 Kč, tedy téměř čtvrtinu půjčené částky. Pokud by tuto částku soud posoudil jako úrok za půjčení peněž, jednalo by se o sazbu 24 % měsíčně, tedy cca 294 % ročně. Není sporu o tom, že se jedná o sazbu skutečně nepřiměřenou ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Ujednání o platbě za půjčení peněz v této výši v kontextu k době, na kterou byly finanční prostředky použity, je tedy třeba posoudit jako ujednání neplatné s odkazem na § 588 občanského zákoníku. 10. S ohledem na právní úpravu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který staví na tezi, že je třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než na neplatné, soud se dále zabýval otázkou, zda ujednání o úrocích, resp. v tomto případě o poplatku za uzavření smlouvy, je oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy tak, aby se smlouva samotná dala označit za platné právní jednání. V tomto případě však nezbývá než konstatovat, že celé právní jednání bylo posouzeno jako neplatné, neboť ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy nelze. Je třeba položit si otázku, zda by v případě změny v obsahu smlouvy týkající se úroku z prodlení takováto smlouva byla uzavřena. Nicméně soud si tuto otázku vyhodnotil jako takovou, na níž je odpověď záporná, neboť smlouva je postavena tak, že nepřipouští žádných změn ve svém obsahu, jedná se o formulářovou smlouvu, do níž žalovaný jako spotřebitel neměl možnost žádným způsobem zasáhnout. Nepochybně, pokud by se žalovaný dožadoval jiné výše poplatku za půjčení peněz, smlouva by s ním uzavřena nebyla. Lze tedy konstatovat, že smlouva sama o sobě je neplatným právním jednáním. S ohledem na tento závěr nezbývá než konstatovat, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit veškeré sjednané finanční prostředky, ale pouze bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku, kterého se mu dostalo. Bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, proto soud žalobě v této části vyhověl stejně tak jako ohledně nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ve výši 39 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., kdy soud dospěl k závěru, že k částečnému zatavení řízení došlo v důsledku chování žalobkyně. Žalobkyně tedy má právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení, když tato byla úspěšná v 65 % předmětu řízení, kdy po odečtení úspěchu žalovaného (35 %) má žalobkyně právo na 30 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze čtyř úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 1 200 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění a částečné zpětvzetí žaloby, čtyř režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 336 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 736 Kč, přičemž 30 % z této částky činí 821 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.