39 C 12/2023-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 2. 11. 2022 a doplněnou podáním ze dne 26. 1. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 85 396 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, sjednaného úroku a nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] dne 15. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. V žalobě žalobkyně nejprve podrobně popsala, jak postupovala její právní předchůdkyně při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného tím, že od žalovaného vyžádala doklady k ověření příjmů a výdajů a dokumenty k ověření finanční situace, např. výplatní pásku, pracovní smlouvu, či nájemní smlouvu. Bylo ověřeno, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Úvěr mu byl poskytnut ve výši 99 000 Kč, finanční prostředky byly zaslány na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal se zaplatit úrok ve výši 108 828 Kč (za dobu trvání úvěru), dále pak odměnu za administrativní činnost 18 000 Kč Částku celkem 22 828 Kč měl 23. 9. 2019, splatnost poslední splátky byla stanovena 23. 8. 2022. V důsledku porušení smluvních povinností právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 22. 4. 2021. Po zesplatnění je zůstatek úročen již úrokem v nižší sazně 25,77% ročně. Za dobu trvání smlouvy uhradil žalovaný pouze částku 63 030 Kč, kdy částka 13 604 Kč byla zaúčtována na jistinu, částka 44 126 Kč byla zaúčtována na sjednaný úrok a částka 5 000 Kč na administrativní poplatek za poskytnutí půjčky. Aktivní legitimace žalobkyně je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Žalobkyně se žalobou domáhá, aby jí byla přiznána dlužná jistina ve výši 85 396 Kč, kapitalizovaný úrok do zesplatnění 33 006 Kč a poplatek za administrativní činnost 4 500 Kč, dále pak úrok a úrok z prodlení, oba tyto úroky plynoucí od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky, byl vyzván k zaplacení částky, na výzvu však nereagoval. Ve věci byl dne 24. 11. 2022 vydán elektronický platební rozkaz, ten byl však pro jeho nedoručení žalovanému zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., dotázal se soud účastníků, zda s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně souhlasila již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil. Soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalovaný označený jménem, příjmením, rodným číslem a adresou, mailovou adresou a bankovním spojením uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy ze dne 14. 8. 2019 mu byla poskytnuta částka 99 000 Kč (doloženo výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně o platbě na účet č. [bankovní účet] dne 15. 8. 2019) s tím, že žalovaný měl uvedenou částku vrátit do 36 měsíců. Bylo sjednáno, že úrok za dobu trvání smlouvy je stanoven částkou 108 828 Kč (zápůjční úroková sazba 56,70% ročně), dále měl žalovaný uhradit administrativní poplatek 18 000 Kč. Splátka byla sjednána na 6 273 Kč měsíčně (uzavřená smlouva, sdělení o postupu přihlášení). Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný uvedl své osobní údaje včetně adresy trvalého pobytu a případné adresy pro vybírání finančních prostředků. Sdělil, že je zaměstnán u [právnická osoba] a.s. od 1. 9. 2015. [příjmení] příjem žalovaného činí 26 000 Kč, náklady na bydlení 4 000 Kč, ostatní náklady 7 410 Kč. Vše bylo dle karty zákazníka ověřováno telefonicky. Tvrzení o zaplacení částky 63 030 Kč ze strany žalobkyně nebylo prokazováno, vzhledem k tomu, že se jedná o tvrzení ve prospěch žalovaného, soud žádné důkazy k tomuto nepožadoval. Dopisem ze dne 10. 3. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužných částek před zesplatněním úvěru, dne 22. 4. 2021 mu bylo oznámeno, že úvěr byl zesplatněn, žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve výši 173 791,78 Kč do 10 dnů od doručení výzvy. Aktivní legitimace žalobkyně byla ověřena ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, kde figuruje i pohledávka za žalovaným, identifikována číslem uzavřené smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dne 3. 2. 2022, kde byla upozorněna na dlužnou částku 129 580,78 Kč, naposledy pak byl žalovaný vyzván k zaplacení také právním zástupcem žalobkyně dne 22. 7. 2022, kde mu opět bylo uloženo dlužnou částku uhradit v dodatečné lhůtě. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku 8. S ohledem na předmět řízení se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena úvěrová smlouva či nikoliv, když z prokázaného skutkového stavu je zřejmé, že účastníci (resp. právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný) v písemné podobě sjednali poskytnutí finančních prostředků s tím, že žalovaný jako úvěrovaný měl za poskytnuté finanční prostředky hradit úrok a administrativní poplatek (v celkové výši 126 828 Kč). Jedná se o smlouvu uzavřenou na formuláři společnosti, kde jsou jednak přesně vymezeny povinnosti, dále pak ve smluvních podmínkách jsou stanoveny úrokové sazby, jak úroková sazba zápůjční 56,70% ročně, tak i RPSN, která v tomto případě představuje 87,41%. Úrok je za dobu trvání půjčky kapitalizován na 108 828 Kč, což při úvaze, že i sjednaný poplatek je třeba považovat za odměnu za půjčení peněz, představuje 43 % ročně. Soud konstatuje, že tento způsob uzavírání úvěrových smluv s fyzickými osobami je poměrně běžný, to je soudu z jeho činnosti známo. Je také zcela jasné, že úvěrovaná nemá v podstatě možnost do obsahu smlouvy zasáhnout, snad s výjimkou poskytované finanční částky a možná množství týdenních splátek či splátek měsíčních. 9. Soud po zhodnocení provedených důkazů posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, s odkazem na porušení § 6 občanského zákoníku v souvislosti s poškozením spotřebitele, tak, jak má na mysli ustanovení § 580, § 1813 a následující občanského zákoníku. Důvodem, proč byla smlouva shledána neplatným právním jednáním, je sjednaný úrok. Úroková sazba, která z pohledu soudu činí cca 43% ročně, zcela jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikatorně nastaveny Nejvyšším soudem České republiky, kdy tento jako o akceptovatelném úroku uvažuje o úroku rovnajícímu se cca trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období (když aktuálně se kloní spíše k běžné úrokové míře v běžném styky). Jak je shora uvedeno, v době uzavření smlouvy se úroková sazba pohybovala do 8,5% ročně, sjednaná úroková sazba je pětinásobkem této běžně používané úrokové sazby. Jednání právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje všechny znaky jednání, kdy v podstatě jediným cílem je získat finanční prostředky v nestandardní výši, kdy sjednána úroková sazba naprosto nekoresponduje s běžným obchodním stykem v naší společnosti. Soud proto konstatuje, že nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, a žalovanému uložil uhradit pouze to, co doposud z poskytnuté částky 99 000 Kč nevrátil, konkrétně se tedy jedná o částku 35 970 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 23. 5. 2021 (po zesplatnění byl žalovaný k platbě vyzván). Co do zbytku byla žaloba zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v převážné části neúspěšná, žalovanému ale žádné náklady řízení nevznikly, soud tedy právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z nich. 11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.