13 C 183/2024-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou dne 9. 2. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutím, kterým by tím byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 14 644,70 Kč z příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . žalované. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou27.6.2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který měl být splacen do 30 kalendářních dnů. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,70 Kč, který byl splatný dne 28.7.2022. Žalovaná však na dluh ničeho neuhradila.2. Právní předchůdce žalobkyně pak žalobkyni postoupil pohledávku za žalovaným rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek a realizační smlouvou po postoupení pohledávek pozdějšího data.3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz č. j. , Anonymizováno, -7 Ze dne 5. 3. 2024, proti němuž podala žalovaná včasný odpor. V rámci podaného odporu žalovaná nebrojila proti žalobou uplatněnému nároku jako takovému, ale toliko poukázala na svou nedobrou finanční situaci a v té souvislosti navrhla, aby jí bylo soudem umožněno uhradit uplatněný nárok ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně. K podanému odporu se pak vyjádřila žalobkyně podáním ze dne 1. 8. 2024, v němž s umožněním úhrady dlužné části ve splátkách výši splátky 2 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek souhlasila., právnická osoba, projednání věci bylo nařízeno ústní jednání, které se konalo dne 16.8.2024 a k němuž se žalovaná bez omluvy neodstavila a žalobkyně i její právní zástupce se z účasti na něm omluvili.5. Podle § 86, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. V podané žalobě uvedla žalobkyně, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto výslovně uvedla, že nenavrhuje žádných dalších důkazů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Zde soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu použitou např. v rozhodnutí NS ČR sp.zn. , spisová značka, . V posuzovaném případě nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost prověření úvěruschopnosti žalované podle § 86, z.č. 257/2016 Sb., a žalobkyně tyto skutečnosti ani nijak neprokazovala. Žalobkyně pouze uvedla, že její právní předchůdce neměl pochybnosti ohldně platební neschopnosti žalované, což je pro prokázání splnění podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 86 a 87, z.č. 257/2016 Sb. zcela nedostatečné.8. Soud dále zkoumal, zda podmínky spotřebitelského úvěru neodporují dobrým mravům ve smyslu § 588, občanského zákoníku. Podle ust. § 580, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku. O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům. V posuzovaném případě soud také zdůrazňuje ust. § 76 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb., podle kterého má žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost jednat s žalovanou čestně, transparentně a při zohlednění jejích práv a zájmů. Jednání v rozporu s touto povinností právního předchůdce žalobkyně je podle názoru soudu jednáním narušujícím veřejný pořádek. Smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou obsahuje ujednání o výši roční zápůjční úrokové sazby ve výši 40 % ročně. Zároveň je však ujednáno i žalobkyní tvrzeno, že žalovaná měla za poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč uhradit celkem poplatek ve výši 7 644,70 Kč. Tento poplatek nelze chápat jinak než jako úrok, protože se jedná o cenu peněz zapůjčených žalované právním předchůdcem žalobkyně v rámci jeho podnikatelské činnosti. Jde tedy o zisk poskytovatele úvěru. Doba sjednaná pro vrácení zápůjčky byla dle smlouvy 30 dnů. Roční úroková sazba posuzované zápůjčky by tak byla 1311 %. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící. Kromě toho uvedl právní předchůdce žalobkyně žalovaného při sjednávání smlouvy o úvěru v omyl, když tvrdí, že úvěr je úročen částkou 40% ročně, ačkoli za její poskytnutí žádá poplatek, tedy v podstatě skrytý úrok, ve výši podstatně vyšší. Nad rámec výše uvedeného dodává soud, že i úrok ve výši 40% ročně by mohl být hodnocen jako nemravně vysoký, byť v případě krátkodobé zápůjčky či úvěru se předpokládá za přiměřený i vyšší úrok, než u úvěrů s delší lhůtou splatnosti. Situace, kdy poskytovatel úvěru má podle smlouvy získat za 30 dnů poskytnutí úvěru částku více než dvojnásobnou je však nepochybně za hranicí dobrých mravů jakož i veřejného pořádku.9. Právní předchůdce žalobkyně jí postoupil svou pohledávku za žalovaným rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 21.12.2023. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalované doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu vě