14 C 401/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 39 808,30 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 125,02 Kč za období od 9. 11. 2022 do 31. 5. 2023, zákonným úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky 34 756,23 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 8. 11. 2022 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve které si ujednali, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavazuje tyto peněžní prostředky vrátit s veškerými úroky a dalšími platbami spojenými s poskytnutím úvěru za podmínek stanovených smlouvou. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč převodem na jeho účet dne 10. 11. 2022. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 111,33 % ročně a dále si v článku II smlouvy ujednaly, že v případě, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou sjednané měsíční splátky, popř. s její částí, uhradí smluvní pokutu 499 Kč (maximálně však 2 999 Kč za rok) a úrok z prodlení v zákonné výši. Nebudou-li žalovaným zaplaceny dlužné částky úvěru ani v dodatečné lhůtě stanovené úvěrujícím v upomínce odeslané v případě prodlení s platbou, je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, s kterou je v prodlení. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení součtu nesplacené jistiny úvěru ve výši 34 756,23 Kč a smluvní pokuty 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení, a to za dobu od zesplatnění úvěru do dne podání žaloby ve výši 4 553,07 Kč a 499 Kč a dále příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku v sazbě 111,33 % ročně od prodlení žalovaného do zesplatnění úvěru ve výši 18 125,02 Kč a zákonného úroku z prodlení. Dle vyjádření žalobkyně žalovaný doposud uhradil toliko částku 3 999 Kč, kterou žalobkyně započetla na část jistiny (243,77 Kč - zbývající výše jistiny tak činila 34 756,23 Kč) a úrok (3 256,23 Kč), zbylá část ze žalovaným zaplacené částky byla započtena na úhradu smluvní pokuty 499 Kč za prodlení s měsíční splátkou splatnou dne 8. 1. 2023. Žalovaný zbylý dluh nezaplatil ani poté, co byl ze strany žalobkyně upomínán předžalobní výzvou. Žalobkyně zároveň uvedla, že před poskytnutím zápůjčky řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.3. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 8. 11. 2022 s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č., adresa, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 111,33 p.a. (denní výše úroku byla stanovena částkou 106,75 Kč) do 30 měsíců. Celková výše spotřebitelského úvěru tak činila 104 730 Kč. Výše měsíční splátky činila 3 491 Kč, roční procentní sazba nákladů činila 190,40 %. Z potvrzení o provedení odchozí úhrady je zřejmé, že žalobkyně odeslala na účet č.ú. 123-1536890237/0100 dne 10. 11. 2022 částku 35 000 Kč. Dle zprávy banky ze dne 19. 1. 2024 vyplývá, že výše uvedený účet je veden na jméno žalovaného. Upomínkami ze dne 13. 1. 2023, 28. 1. 2023, 9. 2. 2023, a 11. 3. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s okamžitou splatností (splatnost byla v upomínkách formulována jako „ihned“). Skutečnost, zda žalobkyně tyto výzvy skutečně odeslala, není zřejmá. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 9. 2023 byl žalovaný zástupkyní žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.6. Na základě učiněných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Pokud jde o ujednání úroku z úvěru, který dle článku 1.3 smlouvy měl činit 111,33 %, hodnotí soud takovou výši úroku jako úrok nemravný a lichvářský. Při právním posouzení sporu přitom soud přihlédl k rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni, zejména k rozsudkům sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, . Ujednání o úvěrovém úroku v sazbě 111,33 % ročně je podle § 580 o. z. ve spojení s ustanoveními § 6 a § 8 o. z. neplatné, neboť se příčí dobrým mravům, přičemž k této neplatnosti soud musí přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu. Je naprosto zřejmé, že takto ujednaný úvěrový úrok více než desetinásobně překračuje průměrné úrokové sazby bank. Smluvený úrok tak jednoznačně podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Průměrná úroková sazba pro obdobné úvěry činila cca 9,99 % ročně (www.cnb.cz). Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu shledal soud smlouvu o úvěru uzavřenou účastníky řízení jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Žalovanému proto nevznikla jiná povinnost, než vydat žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení, tedy částku 31 001 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, která mu byla vyplacena na účet, a částkou, kterou žalobkyni na úhradu svého závazku zaplatil (3 999 Kč). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud také povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku odpovídající bezdůvodnému obohacení společně s úrokem z prodlení z této částky ode dne požadovaného žalobkyní tak uložil soud výrokem I. rozsudku, přičemž ve zbytku žalobu soud zamítl, tj. v částce 8 807,30 Kč odpovídající rozdílu žalované částky a bezdůvodného obohacení na straně žalovaného včetně zbylé části příslušenství s ohledem na výše uvedené skutečnosti (výrok II. tohoto rozsudku).7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 593 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 34 389,80 Kč (součet přiznané částky uvedené ve výroku I. a kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí) a neúspěšná v částce 27 342,82 Kč, byla úspěšná v rozsahu 55 % a neúspěšná v rozsahu 45 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 %, tj. v částce 377,10 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.