21 C 204/2024-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 2. 6. 2024 domáhals vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 66 714,22 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne 19. 3. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tímto úvěrem se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 47 585 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 35 672 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,69 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč, služby komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 704 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 4 028 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 12. 2022. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka jím byla uhrazena dne 14. 5. 2021. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo dne 21. 5. 2022 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 32 900 Kč a na dlužném poplatku částku 42 924 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadovala taktéž žalobkyně úrok ve výši 18,69 % ročně z neuhrazené jistiny. Mezi týmiž subjekty jako výše došlo dne 2. 10. 2020 k uzavření další smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tímto úvěrem se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 57 783 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 42 549 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,19 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč a komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 638 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 4 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 10. 2022. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka jím byla uhrazena dne 25. 5. 2020. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo dne 21. 5. 2022 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 33 814,22 Kč a na dlužném poplatku částku 22 618,83 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadovala taktéž žalobkyně úrok ve výši 23,19 % ročně z neuhrazené jistiny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byly obě pohledávky postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023. Po tomto datu nebylo na pohledávky uhrazeno již ničeho. Do té doby na první z nich částka 6 650 Kč a na druhou pak 48 669 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným byla uzavřena dne 19. 3. 2021 smlouva o spotřebitelském úvěru na základě, které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 37 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši 47 585 Kč představující úrok ve výši 35 672Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 7 704 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 84 585 Kč, a to ve formě 21 měsíčních splátek po 4 028 Kč. Mezi stejnými subjekty byla uzavřena dne 2. 10. 2020 další smlouva o spotřebitelském úvěru na základě, které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 49 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši 57 783 Kč, představující úrok ve výši 42 549 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 10 638 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 106 783 Kč, a to ve formě 24 měsíčních splátek po 4 450 Kč. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Roční procentní sazba nákladů byla dle prvé smlouvy stanovena na 136,18 % a dle druhé na 99,53 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Z dodejky české pošty bylo prokázáno, že dne 27. 10. 2023 bylo oznámení zasláno s tím, že žalovaný byl vyzýván k plnění nejpozději do deseti dnů od doručení. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými úvěry uhradil celkem částku 6 650 Kč a 48 669 Kč, bylo případně na žalovaném, aby prokázal úhradu vyšší, ale nestalo se tak.5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedené smlouvy o úvěru z níže uvedených důvodů lze pohlížet jako na neplatně uzavřené. Závěr o neplatnosti těchto smluv soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 37 000 Kč uhradit dále částku 47 585 Kč, označenou jako poplatek (a v případě druhé smlouvy činila jistina 49 000Kč a poplatek 57 783Kč). Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvách rozdělen na tři části, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřené v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 73,5 % a 59 % v případě druhé smlouvy a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy, neboť při přepočtu na roční úrok je již v samotných smlouvách stanovena RPSN ve výši 99,53 % a dle druhé na 136,18 %. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v inkriminovaném období činila cca 12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto přemrštěně vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o formulářovou smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv její změnu ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 37 000 Kč a 49 000Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil částku 6 650 Kč na první úvěr a částku 48 669 Kč na ten druhý. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného oboha