30 C 296/2024-62 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 9. 5. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku za 45 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 4. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela s žalovaným jako úvěrovaným dne 5. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to elektronickým systémem prostřednictvím klinické zóny na internetových stránkách žalobkyně. K uzavření smlouvy došlo poté, kdy úvěruschopnost žalovaného byla prověřena jím poskytnutými doklady. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 126 000 Kč (jistinu + úrok), a to ve 12 měsíčních splátkách po 6 750 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci. Úrok byl sjednán ve výši 15 % měsíčně a RPSN ve výši 435,03 %. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, když ničeho na předmětnou smlouvu neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému upomínky. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky nehradil, žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 21. 3. 2024. Žalovaný i přes předžalobní výzvu specifikovanou shora na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení podáním ze dne 25. 7. 2024, když ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného zejména uvedla, že tuto ověřovala dle podepsaného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako přílohy č. , hodnota, ke smluvní dokumentaci, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. K ověření totožnosti žalovaného při uzavření smlouvy vyžádala cestovní pas, a dále druhý doklad totožnosti, přičemž při ověřování kredibility žalovaného vycházela i ze tří výplatních pásek žalovaného. Dále měla k dispozici i výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z centrální evidence exekucí, výpis z databáze neplatných dokladů, obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného, registru SOLUS a REPI. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, trvalé bydliště na ohlašovně pobytu , adresa, , průměrný příjem za poslední tři měsíce v částce 25 000 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč (pravidelná částka), pravidelné finanční závazky 8 445 Kč, sázky 0 Kč, jednorázové závazky žádné, splátka poskytovaného úvěru žalobkyní 6 750 Kč a disponibilní finanční zůstatek žalovaného v částce 6 805 Kč měsíčně. Z lustrací nebankovních registrů pak vyplynulo, že v registru SOLUS a REPI je žalovaný bez záznamu, stejně tak jako v insolvenčním rejstříku. Na základě shora uvedeného žalobkyně zpracovala interní scoring spotřebitele prostřednictvím algoritmu. Scoringový systém je pak nepřetržitě modifikován na základě analýzy portfolia žalobkyně, situace na trhu, technologického pokroku a dalších skutečností. Jako výsledné skóre u žalovaného vyšla vyšší bonita, a proto byl žalovanému poskytnut úvěr specifikovaný shora. Dále doplnila, že jistina úvěru ve výši 45 000 Kč byla vyplacena v plné výši na účet žalovaného č. , č. účtu, .3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel.4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvních informací ze dne 5. 10. 2023, smlouvy o sjednání spotřebitelského úvěru má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč s tím, že celá tato částka bude vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se pak zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku 126 000 Kč ve 12měsíčních splátkách po 6 750 Kč počínaje dnem 15. 10. 2023 při sjednané úrokové sazbě 15 % měsíčně a RPSN 435,03 %. V bodě 5.4 bylo ujednáno právo žalobkyně zaslat žalovanému zpoplatněné písemné upomínky v souvislosti s jeho prodlením, a to s tím, že první upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč, druhá písemná upomínka pak opětovně částkou 500 Kč s tím, že pokud nedojde k úhradě celé dlužné pohledávky ani po dvou písemných upomínkách, byla žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr, kdy sjednané úroky se staly součástí jistiny. Součástí smlouvy byla i příloha č. , hodnota, nazvaná „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“, kde byl specifikován rodinný stav žalovaného jako svobodný, počet vyživovacích povinností vůči dětem 0, trvalá i doručovací adresa , adresa, (ohlašovna pobytu), jméno zaměstnavatele Ivona Sombrová, IČO , IČO, , náklady na bydlení 3 000 Kč (pravidelná částka), pravidelné finanční závazky 8 445 Kč, sázky 0 Kč, jednorázové závazky 0 Kč, splátky poskytovaného úvěru vůči žalobkyni 6 750 Kč a disponibilní finanční zůstatek 6 805 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného dále vyplynulo, že tento se opakovaně ocital v záporných zůstatcích i v řádu desítek tisíc. Z výplatních pásek žalovaného pak dále vyplynulo, že jeho průměrný měsíční plat činil 25 000 Kč.6. Z doložených průkazů totožnosti žalovaného vyplynulo, že shora citovaná smlouva byla uvedena mezi žalobkyní a žalovaným. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplynulo, že tato dne 5. 10. 2023 převedla na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 45 000 Kč. Z doložené platební historie a tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na předmětný úvěr ničeho neuhradil. Z dopisu žalobkyně dále vyplynulo, že žalobkyně opomínala žalovaného ohledně prodlení s úhradami splátek. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně bylo zjištěno, že celý úvěr byl zesplatněn.7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je z větší části důvodná.10. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně zkoumala dostatečným způsobem kredibilitu žalovaného při uzavření předmětné úvěrové smlouvy, kdy i přes doplněná skutková tvrzení k výzvě soudu dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně způsob, jakým zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doložila mimo jiné žádostí o úvěr a výpisem z účtu žalovaného, ze kterého jednoznačně vyplynulo, že zůstatky žalovaného za několik měsíců předcházející uzavření uvedené smlouvy byly záporné i v řádu desítek tisíc korun. Žalobkyně však žádným způsobem nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když částku 3 000 Kč doplnila jako náklady na bydlení o své vůli což je soudu známo z úřední činnosti, když tomu tak činila i v jiných obchodních případech, a dalšími výdaji žalovaného se již nezabývala. Rovněž nedostatečným způsobem zohlednila i další splátky v souvislosti s několika úvěry poskytnutými jak u dalších nebankovních společností, tak i u samotné žalobkyně. Jeví se tedy jako nemožné, že by žalovaný neměl žádné další běžné výdaje na ošacení, jídlo, drogerii a běžné životní záležitosti. Výdaje žalovaného pak žalobkyně nejenže nezkoumala, ale ani žádným způsobem neověřila. Nicméně zcela jednoznačným vodítkem a varováním pro žalobkyni ohledně kredibility žalovaného pak měl být výpis z jeho běžného účtu, ze kterého vyplynulo, že žalovaný nebude schopen splátky úvěru hradit. Tento pak skutečně na daný úvěr neuhradil ničeho.11. Berouc v úvahu závěry shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně prokázání splnění povinnosti vyplývající pro ni z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a to proto ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru shledal předmětné smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné. Je nutno zdůraznit, že citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinností dle ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci