31 C 275/2024-22 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne 26. 4. 2024 žalobkyně uplatnila postoupenou úvěrovou pohledávku v částce 10 855,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 855,70 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 722,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 441,75 Kč a částku 1 758,62 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 s účinností ke dni 2. 1. 2024, kterou uzavřela s původním věřitelem společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , (dále jen „původní věřitel“), přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 2. 1. 2024. Dne 22. 3. 2022 uzavřela žalovaná s původním věřitelem smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 12 888 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, tedy celkem částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč s termínem první splátky do 1 měsíce od podpisu smlouvy a s termínem poslední splátky ke dni 22. 5. 2023. Žalobkyně uvedla, že smlouva o úvěru byla uzavřena na základě žádosti o úvěr, jejíž součástí byly rovněž listiny či doklady, které žalovaný předložil k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Na základě těchto informací pak původní věřitel s odbornou způsobilostí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný uhradil částku ve výši 7 976 Kč, následně se pak dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Splatnost úvěru tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, a to ke dni 22. 5. 2023. Od 23. 5. 2023 je žalovaný v prodlení s úhradou dlužných částek a žalobkyně tak požaduje po žalovaném rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Ke dni postoupení představovala pohledávka částku 31 458,03 Kč sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 10 855,70 Kč, z nesplaceného smluvního úroku 402,01 Kč, z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 242 Kč, z nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 483,72 Kč, z nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 928,57 Kč, z postoupeného sankčního poplatku ve výši 3 000 Kč, z postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč, ze smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 707,68 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 383,77 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 5 954,58 Kč. Žalobou pak žalobkyně požaduje po žalovaném k zaplacení nesplacené jistiny ve výši 10 855,70 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 402,01 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 5 242 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 483,72 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 928,57 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 385,45 Kč, a to za období od 23. 5. 2023 (po splatnosti poslední splátky) do 1. 11. 2023 ve výši 8 % ročně z částky 10 855,70 Kč, a to vše v žalobě označeno jako kapitalizovaný úrok v celkové výši 9 441,75 Kč. Dále pak požaduje žalobkyně kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 722,72 Kč za období od 23. 5. 2023 do 1. 11. 2023 z jistiny 10 855,70 Kč a dále do zaplacení a v neposlední řadě pak smluvní pokutu ve výši 1 758,62 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny ve výši 10 855,70 Kč od 23. 5. 2023 do 31. 10. 2023 v souladu se 4. odst. na první straně smlouvy. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku.2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 22. 3. 2022 mezi společností , Anonymizováno, . a žalovanou, když na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalované částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná spolu s náklady ve výši 12 888 Kč, tedy celkem částku 27 888 Kč zavázala vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč s termínem poslední splátky ke dni 22. 5. 2023. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % ročně, RPSN ve výši 272,44 %. Z žádosti o úvěr ze dne 22. 3. 2022 má soud za zjištěné, že je zde uveden příjem žalované 24 018 Kč a výdaje spojené s bydlením, energií 3 500 Kč, náklady s dopravou a na jídlo 5 500 Kč, celkem tedy 9 000 Kč. Zároveň je uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu. Z přípisu ze dne 2. 1. 2024 má soud za prokázané, že původní věřitel oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobkyni a z výzvy ze dne 5. 2. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku neuhradila.6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.7. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.8. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.9. V daném případě žalobkyně netvrdila, resp. uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, žádným způsobem však neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalované. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.10. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil