14 C 151/2025-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 66 364,51 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dvou uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru, které byly sjednány mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. První smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla uzavřena dne 19. 5. 2022 (nárok 2 žaloby) a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalované na jejím základě peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 52 414 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48 205 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně a částkou za zpracování zápůjčky 1 500 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách po 4 877 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 2. 2024. Žalovaná však uhradila pouze částku 39 631 Kč (od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky na žalobkyni). Dne 15. 9. 2022 pak právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (nárok 1 žaloby), na jejímž základě žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná rovněž stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 39 013 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 30 851 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, částku ze zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 662 Kč. Tuto celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách po 3 382 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 6. 2024. Žalovaná na uvedený dluh zaplatila toliko 14 464 Kč. Obě pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024. Žalobkyně po žalované v případě dluhu ze smlouvy ze dne 19. 5. 2022 požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 38 342,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 904,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 323,58 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 342,79 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 38 342,79 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení. V případě dluhu ze smlouvy ze dne 15. 6. 2022 žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 28 021,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 539 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 129,75 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 28 021,72 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 28 021,72 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí listiny byly řádným způsobem doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 19. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který se zavázala vrátit ve 21 měsíčních splátkách po 4 877 Kč (výše poslední splátky byla sjednána částkou 4 874 Kč) spolu s úrokem ve výši 48 205 Kč a odměnou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Úroková sazba dle smlouvy činila 86 % ročně a byla sjednána jako pevná a neměnná po celou dobu splácení, RPSN činila 134, 42 %. Dne 15. 9. 2022 pak uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 32 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve 21 měsíčních splátkách po 3 382 Kč (poslední splátka měla činit 3 373 Kč) spolu s úrokem ve výši 30 851 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částkou za komfortní splácení ve výši 6 662 Kč. Úroková sazba činila 86 % ročně a byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení, RPSN činila 137,27 %. Obě pohledávky za žalovanou byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v květnu 2022 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 8,63 % ročně a v září 2022 byly průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností s fixací od jednoho roku do pěti let obvykle v sazbě 9,35 % ročně.4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložených úvěrových smluv. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu obou smluv. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost úvěrových smluv a dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy uzavřené dne 19. 5. 2022 a 15. 9. 2022 jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Částka ve výši 52 414 Kč u smlouvy ze dne 19. 5. 2022 a částka ve výši 39 013 Kč u smlouvy ze dne 15. 9. 2022 označená vždy jako poplatek a dále členěná na položky: úrok, částka za zpracování spotřebitelského úvěru (1 500 Kč), příp. částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního splácení, kterou měla žalovaná společně s jistinou zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než úrok, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud u obou výše specifikovaných smluv posuzuje celý nárok z titulu tzv. „poplatku za poskytnutí úvěru“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok představuje úrok ve výši nikoli 15 % ročně, jak žalobkyně uváděla v žalobě, ale úrok 69,6 %, resp. 59,9 % ročně (úrok ve výši 52 414 Kč při zapůjčení jistiny 50 000 Kč, resp. úrok 39 013 Kč při zapůjčení jistiny 32 000 Kč vždy na dobu 21 měsíců). Navíc tvrzení žalobkyně o výši úroků u jednotlivých smluv ani nekorespondují s doloženými listinami, neboť v předmětných smlouvách je uveden výslovně úrok ve výši 86 % ročně. Takovou výši úroků soud shledává jako úrok nemravný ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami by v daném případě činil úrok ve výši cca 26-28 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěrové prostředky v celkové výši 82 000 Kč. Žalovaná se zavázala takto posk