21 C 271/2025-42 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 5. 6. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 44 755,63 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným došlo dne 6. 7. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tímto úvěrem se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 16 708 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 770 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 86 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 438 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 407 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil. Žalobkyni tak vzniklo dne 31. 1. 2025 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 15 000 Kč a na dlužném poplatku částku 16 708Kč poníženou o úhradu žalovaným ve výši 7 202,01Kč. Žalovaný tak žalobkyní dluží částku ve výši 25 505,99Kč Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadovala taktéž žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 24 505,99Kč za období od 1. 2. 2025 do 5. 6. 2025 ve výši 3 063,25Kč. Mezi týmiž subjekty jako výše došlo dne 4. 9. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tímto úvěrem se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 8 597 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 493 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 86 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 604 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 200 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil. Žalobkyni tak vzniklo dne 31. 1. 2025 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 7 000 Kč a na dlužném poplatku částku 8 597Kč poníženou o úhradu žalovaným ve výši 2 097,99Kč. Žalovaný tak žalobkyní dluží částku ve výši 14 499,01Kč Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadovala taktéž žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 13 499,01Kč za období od 1. 2. 2025 do 5. 6. 2025 ve výši 1 687,38Kč. Žalovaný byl o uhrazení dluhu upomenut výzvou ze dne 9. 4. 2025 podanou na poštu dne 11. 4. 2025.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila ve svém podání ze dne 17. 9. 2025 a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny shora popsané dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru za podmínek výše popsaných. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Roční procentní sazba nákladů byla dle smluv stanovena na 184,91 %. Žalovaný byl o uhrazení dluhu upomenut výzvou ze dne 9. 4. 2025 podanou na poštu dne 11. 4. 2025. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými úvěry uhradil celkem částku 7 202,01 Kč v případě první ze smluv a částku 2 097,99 Kč v případě té druhé, bylo případně na něm, aby prokázal, že jím dluh byl uhrazen z větší části či zcela, ale nestalo se tak.5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedené smlouvy o úvěru z níže uvedených důvodů lze pohlížet jako na neplatně uzavřené. Závěr o neplatnosti těchto smluv soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč (v druhém případě 7 000Kč) uhradit dále částku 16 708 Kč (v druhém případě 8 597 Kč), označenou jako poplatek. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvách rozdělen na tři části, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by nikdy smlouvy neuzavřel. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky v celkové výši 16 708 Kč a 8 597 Kč nemohou představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz vedle již sjednaných úroků (86 %) a zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřené v procentech v porovnání s jistinou představuje v obou případech úrok ve výši 74,25 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy (ostatně toto již indikuje výše RPSN uvedená v samotné smlouvě ve výši 184,91 %). Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v inkriminovaném období činila cca 12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě finanční částky bez ujednání o úrocích neposkytla. Jednalo se o formulářové smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv její změnu ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017. V kontextu tohoto hodnocení se soud již nezabýval tím, jak žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, neboť to bylo nadbytečné.6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 15 000 Kč a 7 000Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že tento uhradil částku 7 202,01 Kč na první ze smluv a částku 2 097,99 Kč na tu druhou. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 7 797,99 Kč a 4 902,01Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne 9. 4. 2025, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 11. 4. 2025. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 14. 4. 2025 a do 7 dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 21. 4. 2025. Jelikož tak neučinil, dostal se od 22. 4. 2025 do prodlení s plněním svého závazku. Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní pak neodporuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a jeho § 2, a tak jí soud přiznal v jí uvedené výši. O lhůtě k plnění pak bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když tato byla určena jako běžná třídenní. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout jako nedůvodnou (výrok II. tohoto rozsudku).7. Výrok III. tohoto rozsudku