31 C 275/2025-45 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Tachově dne 28.4.2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 51 897,02 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 922,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 311,32 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 399,01 Kč od 22.10.2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 28 399,01 Kč od 15.12.2024 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovaným dne 15.12.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se pak zavázal půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 30 690 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20 772 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15% ročně sjednanou na straně 2 smlouvy a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 079 Kč, vše uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v hotovosti, a to v 21 měsíčních splátkách po 2 890 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15.9.2024. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 17.2.2023. Ke dni 06.08.2023 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 28 399,01 Kč a dlužný poplatek částku 23 498,01 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 28 399,01 Kč dále úrokem ve výši 15,00 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 16.09.2024, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 6.6. Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení Žalovaný do data postoupení pohledávky uhradil celkem částku 5 790 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 21.10.2024 představovala výše pohledávky částku 72 545,68 Kč, jejíž součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně nepožaduje. Od postoupení pohledávky nebylo na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 51 897,02 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 28 399,01Kč a dlužného poplatku ve výši 23 498,01 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 311,32 Kč, když se jedná o úrok ve výši 15% ročně z dlužné jistiny ve výši 28 399,01 Kč od 16.9.2024 do data postoupení, tedy do 21.10.2024 a dále do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 922,26 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28 399,01 Kč od 17.3.2023 do data postoupení, tedy do 21.10.2024 a dále do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku.2. Usnesením ne 04.08.2025 pod č.j. , spisová značka, vyslovil Okresní soud v Tachově místní nepříslušnost s tím, že po právní moci daného usnesení bude věc postoupena soudu zdejšímu, jako soudu místně příslušnému. Toto usnesení nabylo právní moci dne 3.9.2025.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č., hodnota, má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 15.12.2022 mezi společností , právnická osoba, a žalovaným, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 27 351Kč + plnění za doplňkové pojištění ve výši 3 339 Kč, tedy celkem částku 60 690Kč, a to v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 2 890 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 15.9.2024.. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. RPSN činila 94,84 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 64,50 % ročně. Z karty zákazníka ze dne 15.112.2022 vyplývá, že žalovaný v den uzavření smlouvy sdělil příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků. Soud uvádí, že z karty zákazníka vyplývá, že příjem žalovaného měl činit 32 086 Kč měsíčně, další příjmy do rodiny představovaly částku 34 249 Kč a výdaje 5 000 Kč měsíčně. Z těchto informací však nevyplývá, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně tyto ověřila. Z výzvy ze dne 18.2.2025 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21.10.2024, ve spojení s podacím lístkem ze dne 11.11.2024, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň jí vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z vyjádření žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil.6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.8. V daném případě žalobkyně tvrdila, ale neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovaným a nahlédl do blíže neoznačených „databází“ a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.9. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve