11 C 41/2026-35 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 1. 2026 se žalobce domáhal po žalovaném celkem zaplacení částky 45 429,07 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel se žalovaným dne 31. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smluv. Na smlouvu uhradil žalobce pouze částku 2 700 Kč. Žalobce se proto domáhal úhrady dlužné jistiny ve výši 21 849,10 Kč, dlužného poplatku 23 579,97 Kč, dále kapitalizovaného z úroku a úroku z prodlení a rovněž úroku a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla původním věřitelem postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, což bylo žalovanému písemně oznámeno.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru citované výše má soud za zjištěné, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , a žalovaný uzavřeli dne 31. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl původní věřitel žalovanému částku 23 000 Kč splatnou, se sjednanými poplatky celkem ve výši 26 389 Kč, v 78týdenních splátkách. S ohledem na excesivně sjednaný úrok a RPSN v dané smlouvě (úrok 88 %, RPSN 153,74 %) lze tuto smlouvu hodnotit jako absolutně neplatnou ve smyslu § 580 občanského zákoníku z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy, a to i s přihlédnutím k dalším sankčním smluvním ujednáním sjednaným výlučně v neprospěch dlužníka jako spotřebitelem. Obvyklá výše úroku a RPSN v případě obdobných úvěrů poskytovaných bankami v té době nepřesáhla dle časových řad ARAD publikovaných Českou národních bankou 10 %, takže úrok sjednaný předmětnou úvěrovou smlouvou přesahoval obvyklý úrok mnohonásobně. Soud proto vycházel z toho, že mezi původními smluvními stranami nedošlo platnému k uzavření dané úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 a násl.í občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebě spotřebitelském úvěru. Plnění poskytnuté na základě uzavřený smlouvy je proto nutno hodnotit, jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného dle § 2991 a násl. o.z., které je žalovaný povinen věřiteli vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokazoval žádné další plnění na tento dluh ve větším rozsahu, než který uvedl žalobce v podané žalobě, vycházel soud z toho, že žalovaný dosud uhradil na předmětnou smlouvu částku 2 700 Kč a celkem tak nadále dluží částku ve výši 20 300 Kč. Dluh za žalovaným byl původním věřitelem postoupen žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměl oznámením o postoupení pohledávky učiněným původním věřitelem dopisem ze dne 21. 10. 2025, ve kterém byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu. Dluh z bezdůvodného obohacení je splatný až na základě výzvy věřitele a soudu nebyla doložena žádná dřívější výzva k plnění učiněná věřitelem vůči žalovanému než dopis ze dne 21. 10. 2025. Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z žalované částky až v návaznosti na tuto výzvu k plnění, a to dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za předchozí období soud žalobu ohledně požadovaného úroku z prodlení jako bezdůvodnou zamítl, stejně jako ohledně zbývající výše žalované částky. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.4. Žalobce i žalovaný byli v tomto řízení částečně úspěšní a částečně neúspěšní, a soud mu proto rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.